Databáze českého amatérského divadla

Texty: JÍROVÁ, Kateřina: Jácíček, Budulínek a Lajka (Loutkářská Chrudim 30.6.2013). AS 1.7.2013-Loutkové.

Jácíček, Budulínek a Lajka

Třetí den Loutkářské Chrudimi, neděle 30. 6. 2013, byl kromě různých zvířat, ve znamení létání a bajek.

Prvním představením dne pro mě byla inscenace Haló, Jácíčku, v provedení souboru Málo, SKS Svitavy, pod vedením Jany Mandlové. Představení v patnácti minutách předvedlo pěkně odvedenou práci, hezké vedení loutek. Nejlepší byly vosy coby prstové loutky, jejichž roj sídlil na rukavicích jedné z hereček. Ve svém spravedlivém rozhořčení, poté, co jim Jácíček shodil hnízdo, byly opravdu nebezpečné.

Následující patnáctiminutová aktovka s názvem Uměl lítat Jakuba Maksymova byla velmi povedená. Příběh na motivy povídky Karla Čapka „Muž, který uměl lítat“ o pánovi, který se naučil létat, ale odborná komise mu vysvětlila, že lidé nelétají, připravil s plošnými loutkami a s malou kopírkou. Hlavní hrdina, pan Tomšík, totiž chodil každý den kolem Vinohradské nemocnice, což Maksymov vyjádřil kopírováním stále stejného obrazu ulice. Jelikož kopírka byla miniaturní, trvalo jí celkem dlouho, než papír zkopírovala. Navíc byla umístěna na křivém stolku, takže se třásla nejen kopírka, ale i stolek. Pan Tomšík šel kolem vinohradské nemocnice celkem čtyřikrát. Přesto to pro většinu publika nebylo nudné, a to ani pro děti, které sice měly zato, že se Maksymov zbláznil, ale to je právě bavilo.

Červená Karkulka Spolku třeboňského loutkového divadla – patrně nějaký omyl.

Spolek loutek Loutkino z Brna připravil bajku s názvem O želvákovi. Příběh vyprávěl o Želvákovi, kterého chtěl z jeho domečku vyhnat slon a z oblíbeného koupaliště hroch. S pomocí kamaráda papouška však slona i hrocha přelstili, a šli bydlet do domečku spolu, i s přilétnuvší muškou poletuškou. Scénu tvořil dřevěný vozík, jehož kola byla řádně zajištěna klíny, a který po představení zavřel obě křídla korby a odjel. V anotaci k představení se píše, že již jednou hranou inscenaci soubor nyní přizpůsobil věkovým možnostem a schopnostem dětí, což bylo v dobrém na jevišti vidět. Dobře provedená inscenace, která zná své možnosti.

Další krátkou inscenaci uvedl soubor Bublanina Vsetín. Jednalo se o inscenaci Taškařice do pětice s liškou, která obsahovala bajky a pohádky Havran a liška, Čáp a liška, O koblížkovi, Kůň a liška a O Budulínkovi. Inscenace je celkem nápaditá, obě protagonistky, Barbora Dohnálková a Kateřina Davidová se docela vyřádily. Celé představení se odehrávalo jakoby v předsíni, u předsíňové stěny se zrcadlem, a loutky byly většinou tvořeny z toho, co předsíň dala. Třeba kšiltovku (vrána), čepici (lev), rukáv saka (čapí krk). Hlavní postava liška byla původně liškou z kožešinového límce. Minipříběhy byly dobře vystavěné, pouze poslední pohádka o Budulínkovi byla zbytečně dlouhá a mravoličná, ač liška měla tentokrát pravdu, že kdyby se matka o Budulínka dobře starala, neměl by potřebu odjet na ocásku za liščaty.

Inscenace V pokojíčku ostravského Theatru Ludem opět pracovala s rámcem dvou hereček, které si odehrají tři pohádky. V poslední době celkem častý jev, nejvíce to ilustruje inscenace Naivního divadla Liberec Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie. Zde se dá napsat O vzniku černého uhlí, O červeném skřítkovi a Strašidelný příběh aneb Dvě znesvářené sestry v jednom pokojíčku. Postupně byly použity totemové, plošné a prstové loutky, a celé to působilo jako školní cvičení.

Divadlo Športniki z Prahy, jehož součástí je čím dál slavnější autorská dvojice Jakub Vašíček a Tomáš Jarkovský, uvedla jako noční představení (před definitivním odchodem festivalového publika do hostince Modrá hvězda) inscenaci Gagarin. Část publika aupladovala ve stoje, část zamačkávala slzu, a část se tvářila rozpačitě, že čekala více. Představení mělo několik pěkných momentů, např. když Johana Vaňousová znázorňovala rozvoj Sovětského svazu po válce, kdy „stavěly se mosty“, Vaňousová vysekla most, zapalování svíček bylo předvedeno cvikem „svíčka“, a pár kolaborantů dostalo provaz, který je opravdu náročný, Vaňousové moc nevyšel, ale všichni ocenili snahu.

Začátek byl zdlouhavý, jako parodovaný Filmový týdeník, představení se rozjelo až se vstupem Gagarina (Adama Kubišta) na scénu a do učiliště. Vložen byl i příběh o Lajce. Poslední Gagarinův let byl předveden dálkově řízeným letem vrtulníku. Tam mělo představení skončit. Nastavovaný konec už mi moc neseděl.

Fotografie z festivalu zde >>> nebo na facebooku „Festival Loutkářská Chrudim“.

Kateřina Jírová
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':