Databáze českého amatérského divadla

Texty: JÍROVÁ, Kateřina: Podle vzoru Marionnetti aneb Napravený hříšník (Loutkářská Chrudim 1.7.2013). AS 2.7.2013-Loutkové.

Podle vzoru Marionnetti aneb Napravený hříšník

Čtvrtým dnem Loutkářské Chrudimi, kterým bylo pondělí 1. 7. 2013, nás neprovázelo ani jedno zvíře. Ani Dáša, ani Bobík, ba ani žádný plyšák.

Čtvrtý den loutkářské Chrudimi se nedá nějak sjednotit. Hlavním hrdinou první pohádky bylo tentokrát postižené auto, pak následovala futuristická recitace, čínské divadlo, zběsilý Maribor a na závěr barokní moralita.

Inscenace Autíčko Cililink DDS Rarášek u LD SVČ Opava vznikla podle literární předlohy Aloise Mikulky.
Hlavním hrdinou je autíčko Cililink, které má hendikep – nemá klakson, ale pouze rolničku, takže místo řádného troubení pouze cinká. Jednalo se o školní inscenaci, i když nejmladší účinkující byla spíše školkového věku. Autíčka byla „loutky rukávové“, jak již v jedné z recenzí pojmenovala kolegyně Soprová. Stolová scéna představovala autodráhu, a v jedné ze smyček bylo místo pro domeček na kopečku, který se podle potřeby proměnil v benzínovou pumpu. V závěru zde byla autíčku Cililink udělena medajle. Děti dobře mluvily, i na jevišti se chovaly soustředěně a ukázněně. Nemohla jsem se rozhodnout, zda jediná dospělá osoba na jevišti, Gabriela Bernardová, chtěla vystupovat jako protivná pionýrská vedoucí, či zda to měla být jen parodie. Pak jsem se podívala do programu, a zjistila jsem, že všichni účinkující mají stejná příjmení, a vše se objasnilo. Opravdu se jednalo o vstup ženského až maminkovského elementu na jeviště, aby se trochu vyrovnalo mužské autíčkaření (jak vystřižené z inscenace Výhled na řeku Labe divadla Kámen). Za chlapa tam byla i představitelka prostředního autíčka, které nebylo ani sígr, ani pronásledované, zkrátka mlčící většina. Přesto že Gabriela Bernardová měla sklony k pionýrské vedoucí, měla zcizovací hlášky jako „olej, smrad, benzín, kravál, zkrátka automobilové závody“. Také krásné mytí zadečku hlavního autíčkového sígra v automyčce bylo sice kouzelné, ale o věčném drhnutí prdelky dočista do čista ví své pouze úzká skupina publika, tj. matky na mateřské.

Následoval inspirativní Král syrakuský aneb Smutky zhrzených nudlí. Text vychází z Marinnettiho manifestů. Plzeňský scénárista a režisér Pavel Vašíček, dnes vážený mistr Mhy, sestavil tuto koláž textů ze sbírky Kašpárek futuristou a parodistou J. Skupy a spol., použil střípky z manifestu futurismu a vlastní invenci nicoty. Jednalo se podle mě o zdařilou intelektuální hostinu, o vysoce hodnotné sofistikované texty, jak i v závěru zdůraznil F.X. Kšanda. Došlo i na předmětové divadlo se svíčkami. Nevím, zda se představení v MEDu setkalo se vstřícným publikem.

Maska LD Spojáčku, Liberec – soubor znám jako zapálené amatéry, které se sice leckdy na Chrudim probojovali, ale většinou dostali na frak. Toto čínské divadlo s několika jevišti nad sebou, se spodovými loutkami, s čempurity a se stínovým divadlem mě velmi zaujalo. I proto, že nic zbytečně nerozmělňovali a vyjádřili se v 25 minutách.

V inspirativním programu vystoupil letošní první zahraniční host, Loutkové divadlo z Mariboru s inscenací „Muž, který sázel stromy“. S tímto meditativním příběhem jsem se zcela minula. Možná by pomohlo, kdyby příště byla k dispozici synopse, aby se publikum nemuselo spoléhat pouze na svou fantazii, když v minimalistickém divadle bylo děje velmi málo, a slovinština je nám už docela vzdálená. Odposlechnuto z publika: jednalo se o meditativní divadlo, až o japonské divadlo butó.

Těžko popisovatelná, ale o to ohromujícnější byla Ambrosie Geisslers Hofcomoedianten, nyní již z Prahy, nikoliv z Kuksu. Interaktivní výstupy se tentokráte odehrávaly v Muzeu barokních soch, kde mohutně působil i impozantní prostor. Některá zastavení byla zcela neškodná, jako úvodní čtyři, přednášecí, dvě taneční, jedno deklamační, ale ve sklepích to pak začalo. V jednom zastavení bylo pozabíjeno 7000 nevinných, a pak jsme se museli učit tak dlouho písničku, než nás zlounka s rákoskou pustila dál, kde nás další fanatik poslal rovnou do pekla. Ale dobře to dopadlo, včelař každého hříšníka objal, a po plácnutí metličkou jsme si mohli vzít nejen med na tyčince, ale i opustit prostor.

Následoval koncert Jahodových dětí a oslavy 101. narozenin časopisu Loutkář.

Fotografie z festivalu zde >>> nebo na facebooku „Festival Loutkářská Chrudim“

Kateřina Jírová
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':