Texty: Rudolf Fezmann, nar. 1941 - zdůvodnění návrhu SČDO na udělení odznaku Zlatý Tyl, 2013

Rudolf Felzmann
narozen 1941
Dramaturg a režisér (nejen) Malého divadla Ústí nad Labem, předního amatérského souboru 70. a 80. let, vedoucí a hlavní lektor Severočeského klubu uměleckého přednesu, recitátor a herec, člen mnoha recitačních i divadelních porot, 2004–2007 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.
Školní léta strávil v Liberci. Maturitou ukončil studia na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Pak učil na základních školách libereckého okresu. V letech 1966–1979 absolvoval dálkové studium Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem (aprobace český jazyk – speciální metodika). Do r. 1967 byl učitelem, pak zaměstnancem VŠ strojní a textilní v Liberci jako tajemník vysokoškolského klubu (Klub-S). Po 1970 byl krátce metodikem ve Vysokoškolském klubu Vltava v Praze a jednu sezonu programovým pracovníkem nově vznikajícího Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech1973–1975 byl vedoucím Závodního klubu ROH Setuza Ústí n. L., 1975–1982 režisérem krajského studia Čs. rozhlasu Ústí nad Labem, 1982–1990 režisérem Divadla pracujících Most, 1990–2002 ředitelem Městského divadla Děčín. Poté odešel do důchodu, příležitostně hostuje jako režisér v profesionálním divadle a působí jako lektor a pedagog v amatérském divadle.
Jako student se úspěšně věnoval recitaci. Na liberecké SPGŠ založil studentský divadelní soubor, jehož byl dramaturgem, režisérem i hercem (Peer Gynt, 1958). Jako učitel se intenzivně věnoval amatérskému divadlu, uměleckému přednesu, krátce i loutkovému divadlu.
V sezoně 1960/61 pod hlavičkou Divadla hudby a poezie Liberec založil skupinu mladých amatérských recitátorů, kteří svými pořady doplňovali profesionální program.
Z inscenací let 1961–1964 mj.: Modrá noc (čeští a zahraniční současní básníci); Srdce statečné a nesmlouvavé (J. Wolker); Harlemský zpěvník (L. Hughes); Blues o městě a dešti (R. Felzmann); Hřebec grošák (R. Jeffers); Agadir (A. Lundkvist). Ve VŠ klubu Liberec doplňoval program poetickými inscenacemi, mj. Monology (M. Kundera); Pohřeb blázna (autorský text). Pak s názvem Klub-S přešel pod VŠ strojní a textilní Liberec, kde vedl skupinu inscenující divadlo poezie. V letech 1964–1966 uvedeno mj.: Mara (R. Jeffers); Havran, (E. A. Poe); Srdce štít (J. Wolker); Falešný autostop (M. Kundera); Po člověku smrt (J. Štroblová). Jako tajemník Klubu-S vytvořil komorní představení např. v letech Antigona (Sofokles); montáž Romeo a Julie (Shakespeare – Prokofjev); Oblačná láska (K. Bednář); Krásných paní milování (staročeská poezie s písničkami); Tři aktovky (H. Sachs); Peršané (Aischylos) – účast na Wolkrově Prostějově; Člověk mého věku (světoví a čeští básníci); Slavnosti a vraždy (J. Hanzlík).
Ve VŠ-klubu Vltava v Praze uvedl se skupinkou recitátorů Jeffersova Siláka Hungerfielda, montáž z veršů G. Ekeloefa Hlasy z podzemí a Bagrického poemu Únor. R.1969 se stal členem Sč. klubu uměleckého přednesu a 1970 se stal vedoucím lektorem. Pedagogicky vedl vyspělé sólové recitátory a skupinu inscenující prózu, např. Maurice Fleury (P. Lagerkvist) ; Toho dne (T. Rózewicz) ; Balada o námořníku (J. Wolker). Vítězstvím Balady o námořníku na WP 1977 se činnost klubu um. přednesu v celokrajské působnosti uzavřela. Felzmann pak zkušenosti z přípravy recitátorů zpracoval ve studii Přístup ke studiu veršované textové předlohy. V r. 1973 se stal vedoucím ZK Setuza v Ústí n. L. A zároveň uměleckým vedoucím amatérského Malého divadla při ZK Setuza. Jako dramaturg a režisér (a zpočátku i jako herec) zde v letech 1973–1989 nastudoval kromě řady literárních pořadů celkem 21 inscenací, mj: Elektro, má lásko! (L. Gyurkó); Jan Hus (J. K. Tyl/R. Felzmann); Racek (A. P. Čechov); Jitřní úzkost (S. Grochowiak); Oko Antikristovo (A. Jakubovskij/ Felzmann); Cesta ke dvoru (Moliere/Felzmann); Macbeth (W. Shakespeare); A nakonec choromyslní (I. Wittkiewitz): Krvavé křtiny (J. K. Tyl). Mnohé inscenace zvítězily v krajských soutěžích. Jen tři z nich mohly postoupit na Jiráskův Hronov, kde také zvítězily: Peer Gynt (H. Ibsen, 1978); Její pastorkyňa (G. Preissová, 1980); Matka Kuráž (B. Brecht, 1983). Ohlas inscenací Malého divadla i zkušenost z práce rozhlasového režiséra vedly k hostování a poté stálému angažmá jako režiséra v profesionálním divadle. Vedle práce ředitele děčínského divadla režíroval i několik inscenací s místním souborem K. Čapek, z nichž Vikýř (P. Bečka) postoupil na národní přehlídku činoherního a hudebního divadla v Třebíči 1992. Roku 1978 byl Středočeským Krajským kulturním střediskem přizván jako vedoucí pedagog třídy režisérů Lidové konzervatoře. Od té doby působí jako pedagog, lektor i porotce při řadě amatérských divadelních akcí.
Formulace ocenění: za dlouholetou službu českému amatérskému divadlu a významnou pomoc jeho rozvoji
Navržen: SČDO