Databáze českého amatérského divadla

Texty: Počátky ochotnického divadla v Brně. Citace z magisterské práce Petry Nekovářové - Brno, FF MU, 2009

"Městská rada se však ustavičně snažila zamítat žádosti, které jí zasílali ředitelé českých divadelních společností, proto si Češi pomohli sami a zvolili taktiku svépomoci, což se pak projevilo v šedesátých letech a to po Říjnovém diplomu, kdy
se začal mnohem intenzivněji rozvíjet i spolkový život. Z této doby nalézáme ojedinělé zprávy o ochotnických představeních.

Od roku 1863 si pak můžeme všimnout tříleté činnosti zatím ještě neorganizované ochotnické družiny složené převážně z řemeslníků, kteří hráli své hry v hostinci U Mondšajnů na Malé Pekařské ulici. Bylo to v místech, v nichž se čeští vlastenci
scházeli již dříve. Jejich začátky však nebyly příliš růžové, jelikož prostředí pro nastudování
představení nebylo dostačující a ochotníci, kteří měli na jevišti vystupovat, nebyli školenými
herci a díky tomu se jim pak často dostávalo kritiky od Moravské Orlice. Mezi prvními hrami, které
se v jejich podání objevily, byly přeložené frašky, jež jim ale nevydržely dlouho. Později byly do
repertoáru zařazeny a nastudovány Tylovy hry: Paní Marjánka, Slepý mládenec, Muka chudé ženy, dále
se pak hrály hry Klicperovy a Nerudovy, v neposlední řadě také Gustava Pflegera-Moravského.
Počátky ochotnického hraní spadají do prostředí u Mondšajnů, do hostince U mexikánského císaře (U Mexika) ve Velké Nové ulici a následně pak do v míst U Olivy na Dolním Cejlu. Tato představení byla sice povětšinou bez určité umělecké hodnoty, avšak o to více měla velký společenský význam, jelikož probouzela u nejširšího obyvatelstva obrovský zájem právě o samotné divadlo.

To všechno vedlo k tomu, že posléze v lednu roku 1866 vznikl výbor, který měl vybudovat ochotnické divadlo v Brně, kde by v čele pak
stál spisovatel Matěj Mikšíček. Avšak kromě toho se také ochotníci snažili vychovávat obecenstvo, které navštěvovalo představení divadelní společnosti Václava Svobody, tak se snažili zaplnit divadelní mezeru. “Svoboda přijel do Brna v roce 1868 a uspořádal od 7. června do 13.
září celkem 62 představení v hostinci U Bílého kříže na Pekařské ulici.“[4]

Účelem jeho příjezdu bylo ukázat potřebu Brna zřídit své stálé české divadlo. Repertoár byl pečlivě vybrán, jednalo se převážně o původní hry, na předním místě byly uváděny hry Tylovy. Představení byla sice kritikou velice chválena, avšak tato poctivá snaha divadelní společnosti nebyla odměněna takovou návštěvností, jakou si divadelníci představovali. To vedlo k tomu, že nakonec nebyl Václav Svoboda schopen zaplatit všechny výlohy a vzniklý dluh za něho muselo vyrovnat několik místních vlastenců.

Ke změně došlo až v pozdějších letech, a to v šedesátých a sedmdesátých, kdy ochotníci hrávali již na několika místech v Brně. Hrálo se u Mondšajnů, u Mildnerů na Bratislavské ulici a v Živnostenském spolku na Jesuitské ulici. Podmínky všech brněnských průkopníků českého divadla
byly sice většinou dosti svízelné, ale i přesto hráli všichni vytrvale.

Další zlomový bod přišel roku 1869, kdy české divadlo získalo svoje první krásné jeviště, které nechal postavit brněnský měšťan a vlastenec Jan Křtitel Rudiš ve své stolařské dílně na Starém Brně na Křížové ulici. Jeho činnost byla zahájena v listopadu cyklem deseti her. Oproti ostatním ochotnickým spolkům se právě v tomto původně domácím divadle brzy setkávaly všechny vrstvy českého obyvatelstva. I když byl repertoár převážně cizí, objevovaly se na jevišti poprvé dcery předních brněnských rodin a herci pocházející většinou z pokrokové brněnské buržoazie.

V roce 1870 se z družstva divadelních ochotníků ustavil nový ochotnický spolek, který byl pojmenován Jednota divadelních ochotníků. Tento nový spolek měl sloužit jako náhrada stálého divadla v Brně, ale hrál však pouze krátkou dobu a to v prostorách Čtenářského spolku.

„V roce 1970 přišel do Brna podruhé ředitel Václav Svoboda. Měl tentokrát velké potíže s povolením ke hrám.“[5] Všechno však dobře dopadlo a místodržitelství vyhovělo jeho žádosti a ani obecenstvo Václava Svobodu nezklamalo a díky tomu mohl V. Svoboda
svůj pobyt dvakrát prodloužit. I když bývala ve všední dny návštěvnost často dosti slabá, o svátcích a v neděli bylo divadlo v zájezdním hostinci U Bílého beránka doslova přeplněno řemeslnickou a dělnickou mládeží a bylo vidět, že se V. Svoboda lidovému publiku Tylovými hrami
zavděčil. Z cizích her publikum, ale stejně tak i kritika, ocenily Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Následně už nebyla kontinuita českých her přerušena.
I po odchodu V. Svobody pokračovali ochotníci ve své práci a to jak ve vnitřním městě, tak i na předměstí Brna."

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':