Databáze českého amatérského divadla

Texty: MEDONOS, František: Lístky na Náplavku? Litujeme, vyprodáno!, Nymburský deník.cz 11. 12. 2014

Lístky na Náplavku? Litujeme, vyprodáno!
Ochotnický soubor má za sebou sezonu snů

Režisér, scénárista i herec divadelního souboru Náplavka Jan Burda pracuje 16 let jako redaktor 
a moderátor Českého rozhlasu. Pochází z Hořic v Podkrkonoší, nějaký čas pobýval 
v Praze a v Lysé nad Labem žije od roku 2006. Herectví se věnuje od střední školy, kde začínal 
v Divadle Jesličky při ZUŠ Střezina. Na vyšší odborné škole publicistiky v Praze založil s několika spolužáky DS Kuplet, který dlouhodobě působil na stálé scéně v bývalém Akcentu (Ženské domovy). Postupem času došlo 
k útlumu činnosti a spolek se téměř rozpadl. K jeho krátkému znovuvzkříšení došlo 
v roce 2011, kdy zatím poslední představení odehrál 
v pražském Gongu začátkem roku 2012. Na podzim 2013 založil v Lysé nad Labem Jan Burda se svou manželkou 
a přáteli Divadelní soubor Náplavka. Jeho první sezona čítá celkem 7x vyprodaný sál a téměř tisícovku diváků.

Jak jste se vlastně dostal do Lysé nad Labem?

V Praze jsem žil se svou manželkou, se kterou jsem se seznámil při studiích a působili jsme společně v souboru Kuplet. Hledali jsme bydlení v nějakém městě příjemných rozměrů a nakonec jsme zvolili Lysou nad Labem jako kompromis, který je napůl cesty mezi mým a manželčiným rodištěm, tedy mezi Hořicemi a Prahou.

Měli jste tu nějaké známé, příbuzné nebo něco jiného, co by vás sem zavedlo?

Ne, my jsme se zde opravdu objevili jako taková ta naplavenina bez smyslu vyplavená z řeky.

Co bylo důvodem k založení ochotnického souboru?

Předcházela tomu moje myšlenka, že by nebylo špatný si zase něco zahrát. Rok jsem hledal náměty, četl povídkové knihy, a začal psát scénář jakoby „do šuplíku", vlastně pro neexistující soubor. Zároveň jsem věřil, že by se v Lysé nad Labem mohl objevit generační soubor, který by zde rozšířil kulturní nabídku. Lysá nad Labem je úžasné místo, protože se toho tady děje spousta, každý má možnost si vybrat, jsou tu tradiční akce, nárazové akce, a všechno je to zajímavé 
a hezké, ale měl jsem pocit, že tu to divadlo chybí. Zároveň si o tom stále více povídal okruh mých známých, jelikož věděli, že já a manželka jsme dlouhodobě hráli. Když jsem se poté více seznámil s provozovateli kina, kteří byli mému nápadu velmi nakloněni, a získal jsem jistotu, ze bude možnost kde hrát a kde zkoušet, přišlo hlavní rozhodnutí, že dopíšu scénář 
a začnu dávat dohromady herce.

Jak to probíhalo?

Nebylo to opravdu jednoduché, řekl bych možná nejtěžší na tom všem. Věděl jsem, jak hraje moje manželka Zuzana, můj kamarád Hugo, který se mnou také působil v souboru Kuplet, ale ostatní pro mě byli velkou neznámou. Někteří z nich divadlo hráli, ale já je neviděl, někteří nehráli vůbec. A obsadit typově povídkové představení, kde se všichni střídají a těch rolí je hrozně moc, bylo složité. Potom jsem na schůzkách musel jednotlivým herečkám diplomaticky vysvětlovat proč něco hrát budou a proč něco hrát nebudou. V rolích se strašně škrtalo a každá byla nejmíň třicetkrát přeobsazená.

Kdo jsou v současnosti členové Náplavky, herci ve hře Léčba Neklidem?

Z původního souboru je to moje maličkost, moje manželka Zuzana a Hugo Charvát. Z Milovického ochotnického AZ Divadla, které hraje pohádky pro děti, se k nám přidala Petra Tesařová. Daniela Smutná v současnosti hraje v Divadle na Jezerce 
u Jana Hrušínského a je také profesionální operní zpěvačkou. Nejvzdálenější náplavou je Rachel Brunclíková, která pochází z Texasu a přivdala se do Lysé nad Labem. Obdivuju jí moc, že tu češtinu zvládá, přeci jen není rodilá mluvčí a vystoupit v cizím jazyce na jevišti je opravdu úctyhodné. Dokonce jsme jí původně říkali „Když ti to nepůjde, tak přejdi v pohodě do angličtiny a my to pak divákům, kteří nebudou rozumět, nějak přeložíme." Z dalších členů je to Jirka Fuchs, který provozuje lyské kino 
a přidal se k nám, i když neměl žádné herecké zkušenosti. Musím říct, že ho to hrozně baví a má úspěch, i když mu občas říkáme jako v Divadle Járy Cimrmana – „nehraj zády k publiku". Zuzana Faldusová hrála kdysi divadlo v Praze, a je to taková dáma našeho souboru. Neherec našeho souboru, který je však důležitou osobou ve výpravě, je výtvarník Mikuláš Kavan, učitel na Střední škole oděvního a grafického designu, který nám se svými studentkami pomáhá vyrábět kulisy.

Náplavka je název odvozený od toho, že jsou všichni herci v Lysé naplaveniny?

Ano, přesně tak. Nikdo ze členů divadla není lyským rodákem. Náplavka je opravdu odvozená od myšlenky toho naplaveného dřeva, které bez nějakého důvodu vyplaví řeka na břeh.

Živá kapela na jevišti byl také prvotní záměr?
Ano, chtěl jsem od začátku, aby tam byli živí muzikanti, protože to dělá velikou atmosféru a divy.

Jak jste ji sehnal a jaké je složení?

V Lysé nad Labem je opravdu vynikající ZUŠ, která je dobře vedená, jde jim to a kantoři připravují perfektní představení. Pomáhal jsem jim předloni s jedním velkým představením o hraběti Šporkovi, ke kterému jsem napsal scénář, a také jsem si tam zahrál. Tam jsem se více seznámil s místními muzikanty, zejména s Vítkem Andrštem, kterého jsem posléze oslovil se svým záměrem. Slovo dalo slovo a já myslím, že je skvělé, že jsme se sešli 
v takové partě, která má stejný pohled na věc, na ty vtípky, na tu poetiku hry a vše perfektně doplňuje.
Příležitostnou kapelu Vítka Andršta tvoří jeho přátelé i studenti. V Léčbě neklidem to byla Jana Jehličková nebo Vítek Podrazil na klavír, Lada Zumrová na příčnou flétnu, Jirka Krupička na violoncello a další příležitostní hosté.

Co je hlavním důvodem úspěchu vaší první hry?

Souhra všeho dohromady. Osobně si myslím, že jsme oslovili okruh lidí podobně přemýšlejících jako my, kteří mají rádi Lysou, žijí tady už mnoho let, ale chybělo jim přesně něco takového. Nabídka divadla v této formě tu předtím nebyla. Publikum to přivítalo a mohu říct, že ho doslova přijalo za svůj. Je to taková krásná náhoda, že styl a poetika představení Léčba neklidem se přesně trefila lidem do vkusu.

Jak jste přišel na námět?

Námět nebo motivy použité z povídkových knížek humoristy Sakiho, který je 100 let po smrti, je nadčasový a mírně cynický, takže ten příběh funguje výborně. Herce to baví, a že to šlape, to je taková chemie, která někdy vyjde, někdy ne. Samozřejmě pro soubor, který má první představení, ale i obecně pro amatérské soubory, kde ty lidi nejsou zvyklí stát každý večer na jevišti, je hrozně těžké udržet jednolitou hru, od začátku až do konce, aby si to někde nesedlo a nezačalo to diváky nudit. Na druhou stranu mnoho diváků to má rádo, že to není taková ta divadelní rutina. Mám to odzkoušené už od Honzy Dvořáka, mého uměleckého vedoucího v Jesličkách, že povídkové, skečové, svižné představení je pro ochotnický soubor ideální. Neprofesionálové by podle mého měli 
v drtivé většině případů sahat po úsměvných věcech. Když bude nějakej ochotník běhat s lebkou po jevišti 
a zkoušet hrát Hamleta, tak to asi nikoho bavit nebude. Osobně se nechci nikoho dotknout, určitě to spousta diváků ocení, ale já sám za sebe mohu říct, že bych nikdy nenastudoval nějaký hodně známý příběh, nějaký úspěšný film. Mně to přijde vlastně škoda, že amatéři sahají po notoricky známých věcech, kdy poté udělají jedno nárazové představení a jedná se vlastně o takovou recesi. Myslím, že je dobré napsat něco vlastního, nebo si vzít motiv z nějaké povídky, která může být relativně známá. Je potom rozdíl mezi někým, kdo hraje jen nárazově a někým, kdo byť na neprofesionální úrovni, má zájem dlouhodobě fungovat. Abych to nezamluvil, tak obrovský přínos má ta živá muzika.

Dozvěděli jsme se, že vaše představení navštívil několikrát také známý herec Josef Dvořák, je to náhoda?

On nejezdí jen na naše představení, ale také často navštěvuje velká představení ZUŠ, kdy si někdy i s dětmi zahraje. Náhoda to rozhodně není, je to můj tchán, tedy otec mojí manželky Zuzany. My jsme rádi, že přijede, teda vlastně rádi-neradi. My ho vždycky posadíme do první řady a on, jelikož je celoživotní divadelník, to strašně prožívá. Na něm je okamžitě vidět, co se mu líbí. Tak najednou se člověk podívá do první řady a vidí ty jeho oči, jak by nejraději skočil na jeviště a dohrál to za nás. Na premiéře, kde byl přítomen, se nám úplně nepovedla ta poslední povídka, která je opravdu z celého představení nejtěžší. To jsem na něm viděl, jak je nešťastný. Museli jsme ho potom navštívit na chalupě v Českém ráji, kde jsme společně a podrobně celou premiéru rozebrali. Ty jeho poznatky a postřehy jsou pro nás hrozně cenné. Nemáme vlastně samostatného režiséra, stále se někdo střídá na jevišti. Takže on je pro nás takový nechci říct režisér, ale recenzent na dálku.

Nenabídli jste mu hrát s Náplavkou?

On by si, myslím, určitě rád zahrál. Tam by to pak ale vypadalo tak, že by vlastně už hrál jen on sám, že by to tak jako opadalo a my bychom si vlastně nezahráli. Takže jsem mu to raději nenabízel. On má svých představení dost 
a myslím, že už je zázrak to, že se na nás má čas podívat, že zrovna také někde nehraje.

Byla poslední repríza Léčby neklidem opravdu ta poslední?

Vzhledem k poměru počtu obyvatel Lysé nad Labem myslím, že už to opravdu museli vidět všichni, kdo mohli. I když stále mě ještě oslovují lidé, kteří tvrdí, že to ještě neviděli a že by to vidět chtěli. Takže je možné, že to ještě jednou zahrajeme.

Když už to všichni Lysáci viděli, nenapadlo vás překročit hranice města?

No, my jsme hráli venku 
v Čelákovicích na Dožínkách v září, bylo to moc příjemné. Obecně je to podle mě s podobnými soubory jako s českými herci profesionály. Sláva končí na hranicích. Mám pocit, že zájem o divadlo tohoto druhu končí za cedulí Lysá nad Labem, nebo možná ve Stratově. Poděbrady mají vynikající divadelní soubor, Nymburk má vlastní divadlo a Náplavka patří do Lysé.

Připravujete nyní představení Soaré s Náplavkou, které je opět vyprodáno, oč se jedná?

Půjde o jednorázový předvánoční kabaret s vlastním scénářem, který nyní usilovně zkoušíme a jsem moc rád, že je opět tak obrovský zájem. Máme v sobotu 20. prosince dvě představení a obě už jsou vyprodána. Těší mě, že ten zájem trvá, že ten obrovský úspěch toho prvního představení nebyl jen nějakou představou nebo náhodou.

Jaké jsou vaše plány na příští rok?

Určitě bude nová hra, ale jaká, to se zatím neví. V současnosti jsme ve fázi hledání námětů. Rádi bychom pokračovali v poetice a dramaturgii prvního představení. Ale zatím nemáme nic konkrétního. Kdy by mohla být další premiéra, zatím nemohu říci, realistickým odhadem někdy v květnu, červnu příštího roku.

FRANTIŠEK MEDONOS

Související Osobnosti

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':