Databáze českého amatérského divadla

Texty: CINDLEROVÁ, Jana: Pohádkový mlejnek Žďár nad Sázavou 2015 / Zpráva o průběhu krajské přehlídky

Pohádkový mlejnek Žďár nad Sázavou 2015
Zpráva o průběhu krajské přehlídky

Jana Cindlerová

Po roční přestávce se letos uskutečnil ve Žďáru nad Sázavou již 16. ročník Pohádkového mlejnku – krajské přehlídky amatérských divadel hrajících pro děti a mládež. Během tří dnů – od 25. do 27. března 2015 – nabídla pořádající příspěvková organizace města Kultura Žďár na scéně Městského divadla především dětským divákům celkem sedm různorodých inscenací určených pro nejmladší věkovou skupinu (z toho jednu nesoutěžní a jednu uvedenou dvakrát, aby mohla být pokryta celá abonentská základna, o kterou vedení pořadatelské organizace pečuje se snahou o co nejlepší poměr kvality a atraktivnosti).

O tom, který umělec či soubor si odnese cenu či čestné uznání za svůj podíl na výsledném inscenačním celku, ale především který soubor získá doporučení na přehlídku Popelka Rakovník 2015, rozhodla tříčlenná odborná porota ve složení Milan Strotzer (předseda), Marie Poesová a Jana Cindlerová. Porota zajišťovala také průběžné individuální hodnocení všech souborů, které probíhalo formou rozborových seminářů po každém představení, a to v neformální spolupráci s „dětskou porotou“ pod vedením Jany Mifkové, pedagožky dramatické výchovy a vedoucí jednoho z místních divadelních souborů.

Letošní Pohádkový mlejnek otevřela dvoj-pohádka z pera brněnského principála Vlastimila Pešky Hrnečku vař aneb Dvě pohádky pro mlsné jazýčky. S trojicí zkušených a všestranně disponovaných herců (Evě Čurdové, Daně Holíková i Pavlu Holíkovi porota udělila ceny za herecké výkony) sdružených v DS NaKopTyjátr Jihlava ji nastudoval hostující režisér Michael Junášek. Hravá antiiluzivní inscenace dvou pohádek na minimalistické funkční scéně (čestné uznání) trpěla nesourodou kvalitou textové předlohy, jejíž první část, vycházející z klasické pohádky, výrazně převyšovala tu druhou, s chatrným příběhem a poněkud rozklíženým morálním žebříčkem. Tento nedostatek ovlivňoval i jevištní ztvárnění, jemuž nepomáhaly ani nekvalitní písně s nevhodným hudebním doprovodem.

DS Svatopluk Hodonín představil jevištní verzi nepříliš zdařilého textu Jaroslava Koloděje Ježibaby z Babína. Postavy a situace pohádkové hříčky, místy nelogický děj i způsob jeho traktování neumožňovaly divadelní rozvinutí ani zkušeným a schopným hercům hodonínského souboru, kteří de facto neměli co hrát a přirozeně si vědomi textového nedostatku se s ním vyrovnávali každý posvém. Pod režijním dohledem Josefa Jaroše tak vznikl jevištní kousek výrazný především pečlivě připravenou výtvarnou složkou (čestné uznání).

Třetí soutěžní představení s názvem Začarovaný vůl předvedl místní Divadelní spolek Žďár, o. s. Neprvoplánová volba textového základu prozrazující jisté dramaturgické hledačství (čestné uznání za dramaturgickou volbu) padla na text Jany Synkové vzniklý na motivy dílka Ottfrieda Preusslera Malá čarodějnice, populárního i u nás ve večerníčkovském ztvárnění. Účinek precizně připravené inscenace akcentující výtvarnou složku (čestné uznání Haně Krškové za scénu a kostýmy) tlumilo jednotvárné tempo, resp. nečleněný temporytmus, stejně jako vnitřně nediferencované podání jednotlivých postav, k jejichž ztvárnění však herci přistoupili s velkou energií, elánem a sympatickou otevřeností (cena pro Jaroslava Bučka, čestná uznání pro Andreu Bartůňkovou a Alenu Stejskalovou).

Druhý den přehlídky otevřelo Divadlo Prkno Veverská Bítýška (dvojím) představením s názvem O čertovi. Příběh o druhořadém čertu Florimonovi ve vynikajícím podání Martina Kuly (cena za herecký výkon) a jeho cestě k „polepšení“ vychází ze stejnojmenné prozaické předlohy brněnského výtvarníka Pavla Čecha. Čtveřice herců v čele s Víťou Jakubcem – dramatizátorem, režisérem, bubeníkem rytmizujícím celou inscenaci a Luciferem v jedné osobě (cena za dramaturgii, scénář a režii) – rozehrála jeviště i diváckou fantazii za pomoci dokonalé souhry, dynamického spádu, svébytné hudební složky a účelného scénografického řešení inspirovaného výtvarným rázem Čechových ilustrací (cena Kláře Šťastné za scénografii). Inscenace ohodnocená cenou za inscenaci i doporučením na přehlídku Popelka Rakovník 2015 okouzlila nejen dětské obecenstvo, kterému přehledně, působivě i dobře zvládnutou vzájemnou interakcí zprostředkovala příběh i jeho poselství.

Doprovodný program přehlídky Pohádkový mlejnek 2015 přinesl vedle paralelně probíhající výstavy ilustrátorů dětské knihy s názvem Ilusnář. Sny, skutečnost a ilustrace i nesoutěžní divadelní bonus v podobě Divadla Na Vlnce, které ve čtvrtek odpoledne přilákalo diváky do Staré radnice na svou autorskou maňáskovou Pohádku od srdce.

Závěrečné představení přehlídky – Čertovská pohádka v podání Divadla Dráček Brno – opět připomnělo problematičnost tzv. moderních pohádek, které využívají známé lidové pohádkové motivy a nakládají s nimi volně, přičemž kvalit svých předloh nedosahují; především proto, že nenabízejí hrdiny, se kterými by se dětský divák mohl ztotožnit a kteří by pro něj představovali tolik potřebné vzorce chování. Těmito nedostatky trpí i vlastní autorská předloha staršího data (opakovaně nastudovaná) z dílny členů souboru – zkušeného režiséra Svatopluka Kouřila a herce Rostislava Haluzy. Úroveň inscenace tak nemohlo vyvážit ani velké nasazení herecky vybaveného souboru (čestná uznání pro Rostislava Haluzu a Martinu Svobodníkovou) ani bohatá výprava, pozoruhodná především v kostýmní složce (cena Jarmile Lejskové).
Přehlídku Pohádkový mlejnek uzavřelo i letos odpolední slavnostní vyhlášení výsledků na Staré radnici za účasti vyslanců jednotlivých souborů doplněné o sebeprezentaci představitelů města.

Stejně jako v předchozích letech nabídla soutěžní představení velmi rozmanitou kvalitu všech divadelních složek (včetně jejich součinnosti), přičemž ta textová se opět ukázala jako nejvíce ošemetná, přestože ji v žádném případě soubory nepodceňují. Hlavní potíží zůstává nedostatek kvalitních a snadno dostupných textů vhodných jednak pro danou cílovou diváckou skupinu, jednak pro amatérské ztvárnění, a současně neschopnost či obava samotných ochotnických divadelníků připravit či upravit si text na míru a podle vlastních představ. Nejvíce oceňovanými tak opět byly umělecké výkony v oblasti herecké a výtvarné, za pozornost stojí také snaha o rozvinutí složky hudební. Herectví a režie přitom typicky zůstávají „ve službách“ dramatické předlohy: hraje se – až na výjimky – jen text, který se nerozvíjí do „divadelního jazyka“ v pravém slova smyslu, ale zůstává na úrovni vizuálního doprovodu, případně snahy o podívanou. Obecně chybí jakési hledačství stejně jako jevištní poezie, tedy schopnost obrazného vyjádření – či alespoň úsilí o jeho hledání. Výjimečná inscenace Divadla Prkno či tvorba jihlavského souboru však ukazují, že i tyto směry uměleckého přemýšlení v amatérském divadle pro děti existují. „Jen“ je třeba uvědomit si jednotlivé divadelní složky a jejich obrazné či znakové možnosti, uchopit je koncepčně ve vzájemném vztahu a mít snahu to vše „dotáhnout“.

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':