Texty: Deník Jarmily Horákové, s. 108-109.

V Boskově 1. dubna:- dostala jsem se opět do myšlenek na divadlo a bylo to zlé - nespala jsem skoro celou noc a trápila se pomyšlením, uzdraví-li se můj hlas.-Včera jsem tu byla v divadle, hráli Smrt matky Jugovičů! Takové hnízdo a do čeho se nepustí. Ušlo to a na vesničany, kteří ještě nikdy neviděli divadlo hrát, byl výkon velmi uspokojivý. Nejvíc chyb je vždycky technických. A dobrá matka Jugovičů byla v jiném stavu, ty báby přede mnou si myslily, že čeká desátého syna, aby ho obětovala vlasti. Hned mne tu pozvali, abych pohostinsky u nich vystoupila. Moc bych ráda, ale bojím se, pro svůj nemocný hlas. Ale já to přece zkusím, protože si už nevěřím, jestli umím ještě říci na jevišti větu. Co jsem včera uměla, dnes už vůbec nedovedu a mám hroznou trému, jestli to ještě vůbec půjde. Zkusím to jistě. - Oblaka od Kvapila v boskovské sokolovně. Hrála jsem Herečku, bylo to s ochotníky a tak to byla laciná sláva.