Databáze českého amatérského divadla

Texty: MARUŠÁK, Radek: Přehlídka dětského divadla Poděs Olomouc, 11.–12. 4. 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 26 - 28, 10.6.2016.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
PODĚS OLOMOUC, 16.–17. 4. 2016

Regionální přehlídka dětské divadelní tvorby Poděs 2016 má v Olomouci už svou mnohaletou tradici. Organizačně přehlídku zajišťuje Sdružení D a
ZUŠ Žerotín v Olomouci a nelze než konstatovat - na výborné úrovni. Snahou organizátorů je vytvořit zázemí pro inspirativní setkání dětí i jejich vedoucích, setkání, jemuž vytvoří maximální organizační vstřícnost. A tento úkol se jim v letošním roce podařilo naplnit měrou vrchovatou. Pro děti byly organizovány dílny improvizace, rozborové dílny, vedoucí souborů a pedagogové měli dostatek prostoru pro diskuse nad představeními, Připraveno bylo i večerní inspirativní představení. O děti i jejich doprovod se starali jak dospělí členové organizačního týmu, tak i děti ze ZUŠ Žerotín. Organizačně je olomoucký Poděs na vynikající úrovni a může být příkladem pro mnohé další přehlídky dětské (nejen divadelní) tvorby.
Kvalitu přehlídky však kromě organizačního zázemí vytváří i úroveň jednotlivých představení. Při počtu 11 představení, které bylo možné na etošní přehlídce zhlédnout, je rozkolísaná úroveň zcela přirozená, dobrým signálem však je to, že porota nabídla do celostátního kola jeden přímý postup a jeden návrh do širšího výběru, mnohé další inscenace navíc ohodnotila dílčími oceněními.
K přímému postupu byla navržena inscenace Hrajeme si na Bullerbyn souboru PVdramík ZUŠ Prostějov. Inscenace je milým pokusem nás znovu táhnout do známého světa knihy Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové. Vedoucí souboru Jana Turčanová vybrala nejzdařilejší improvizace na téma bullerbynovských příběhů, a tak si hlavní hrdinku zahraje hned několik temperamentních Lis. Stačí jen předat si baret, který Lisu symbolizuje. Jednoduché a rychlé aranžmá nejlépe funguje při vytváření plavby na lodi, zkratka a přesné vygradování při nastražení tajemného listu. Představení s diváky nejvíce rezonuje od okamžiku, kdy se tematicky zaměří na vztahy mezi dívkami a chlapci. Pevnějšímu semknutí inscenace by napomohla důsledněji budovaná stavba, upřesnění hlavního tématu a tedy i cesty, kterým směrem bude inscenace ubíhat. Sledujeme osobnost Lisy, peripetie sourozeneckých vztahů nebo nahlížíme do světa holčičích a klučičích bitev a bojů? Z představení bylo patrné, že se děti cítí v příběhu a ve způsobu inscenování dobře a bezpečně, a že mají vytvořený prostor pro svůj vlastní výraz a hru. Děti jsou na jevišti přirozené, reagují na sebe. Radostná energie dětí je nesporně největším kladem tohoto modrožlutého švédského dobrodružství.
Do širšího výběru k postupu do celostátního kola Dětské scény byla navržena inscenace Kdybych já byl dospělý DDS Pískající vršky ZUŠ Mohelnice (ved. M. Kolářová). Inscenace mohelnického souboru není založena na příběhu - má zajímavý tvar, který lze charakterizovat s trochou nadsázky jako inscenaci-litanii. Děti na diváky „valí“ vodopád stesků na to, co je jim odpíráno a na co v dospělosti konečně dosáhnou: chodit po ulici pozpátku, hladit všechny toulavé kočky, neotírat zablácené boty o rohožku, a nikdo jim za to nebude nadávat... Činí tak se zjevným nadhledem a lehkým pobavením, až ironií, která je u takto malých dětí překvapivě přesvědčivá.Inscenace vychází z knížky Évy Janikovszkyové
a zdařile se inspiruje jejím stylem (kniha je vlastně jakýmsi dynamickým obrázkovým čtením, v němž jsou jednotlivé věty kombinovány s miniaturními kresbami drobných situací), přičemž humor a poetiku knížky se souboru daří zdařile zpřítomňovat na jevišti. Je to dáno především
chytře vymyšleným inscenačním principem – přehledným rozvržením jednotlivých promluv a minisituací, jejich rytmizací, hrou s ústřední rekvizitou – krabicí. Vedoucí souboru tak vytvořila dětem tvar, v němž se cítí dobře, jistě a který jim dovoluje vyslovit vlastní téma. Díky tomuto principu se děti cítí „bezpečně“ a každý má v inscenaci svůj prostor k tomu, aby se mohl po svém projevit a vyslovit své téma. Děti jsou na jevišti přirozené, živé, vnímají se, reagují na sebe a evidentně se baví a jejich potěšení přechází i na diváky. Inscenaci by možná místy prospělo opustit zajetý
princip, uspořádanost, ukázněnost, větší a hravější využití by zasloužila i krabice s nápisem DOSPĚLOST, posílit by se mohl i vtipný paradox, do něhož kniha ústí: když děti sní o tom, jak budou dospělými mámami a táty, mluví o tom, že budou mít „privilegia“, která jim teď jako dětem vadí: budou mít větší zmrzlinu než jejich děti, vždycky vyhrají závod ve skoku dalekém, protože budou větší... Lektorský sbor inscenaci hodnotil i jako příkladně citlivou práci s mladšími dětmi.
Dramatický kroužek při ZŠ a MŠ Osek nad Bečvou (ved. J. Navrátilová) přivezl na přehlídku inscenaci Justýna a upíři. V divadle hraném dětmi velmi známou literární předlohu B. Jacquese Jamie a upíři uchopil soubor - inspirován dřívějšími dramatizacemi - se sympatickou snahou o sdělení tématu, a přestože se mnohdy ukazovala jistá divadelní nezkušenost dětí a vedoucí, zaujal soubor radostí z bytí na jevišti a zřejmou snahou o sdělení příběhu přes situace a jednání. Ne vždy byl tento záměr úspěšný - některé situace zůstávají jen v rovině mluvení, některé nejsou zcela čitelné, snaha pracovat divadelním jazykem je však u souboru zřejmá. Představení otevřelo v diskusi téma scénografických prostředků - olitanové kostky sice dovolovaly rychlou přestavbu scény, použitý materiál byl však ve výrazném kontrastu s hororovým žánrem příběhu.
Detektivní soubor Melouni ZUŠ Uničov (ved. J. Jurkasová) zdramatizoval stejnojmennou předlohu P. Stančíka Jezevec Chrujda točí film. Vedoucí souboru nabídla dětem pro práci netradiční jevištní prostředky - z představení byla znát snaha o využití jevištní metafory, neprvoplánovou práci s předměty, do inscenace byl vkomponován i film, který děti se svou vedoucí vytvořily. Představení je však mnohdy obtížně srozumitelné, mnohé situace jsou nesdělné, a to i v případě, že připustíme možnost rozmlžení metafory. Nepřesně je sděleno i téma. Sympatické jistě je, že se vedoucí souboru snaží spolu s dětmi hledat „alternativní“ cesty jevištního sdělení, věřme, že v příští inscenaci to bude cesta úspěšnější.
Představení O nezbedných kůzlátkách souboru Drak při DS J. K. Tyla v Brodku u Přerova nalákalo diváky na to, že po zatažení opony v první třetině představení uvidí známou pohádku jinak. Očekávání však bylo zklamáno - příběh se sice mění, ale ráz představení nikoli - nevystavěné a nepřesné situace, místo jednání mluvení, popisování akce slovem ... Mnohdy je to způsobeno prostorem, který dává vedoucí souboru (J. Navrátilová) improvizovanému jednání, s nímž si děti často něvědí rady. Jistou kvalitou představení byla energie a sympatický jevištní projev členů souboru.
Ambiciozní inscenace Znáte tu krásnou zemi DS Bez hlavy DDM Olomouc vyvolala u diváků velké rozčarování. Už před samotným představením se objevovaly otázky, zda je tvorba Elfriede Jelinek pro děti tohoto věku vhodnou předlohou pro jevištní sdělení. Tyto nejistoty představení potvrdilo a to v takové míře, že se při diskusi otevřela otázka pedagogické zodpovědnosti vedoucí souboru. Argument, že to děti tohoto věku (14–15 let) čtou, neobhájí to, zda je to pro ně (a pro diváky) přijatelné v rovině jevištního sdělení. Poetika a názorová vyhraněnost autorky brání divákovi v tom, aby přijal její témata od dětí tohoto věku. Problémem potom je i skutečnost, že s těmito tématy musí při přípravě inscenace vedoucí souboru se studenty dlouhodobě pracovat...
DS Doma ZUŠ Šternberk (ved. D. Kunz) si ve své inscenaci O morovém sloupu ve Šternberku pohrál s žánrem pověsti. Základním problémem inscenace však byla skutečnost, že divák nevěděl, zda soubor směřoval k parodii, nebo zda je množství komických situací jen výsledkem nechtěného. I kdyby však bylo záměrem vedoucího vytvořit se souborem parodii, jde o žánr velmi náročný, vyžadující velkou zkušenost a dovednosti, na něž soubor zatím nedosáhne.
DS Dramka z Valentky Prostějov v představení Objevitel KK autorsky zpracoval příběh Kryštofa Kolumba. „Historická rekonstrukce“ se v tomto představení nekonala, diváckému přijetí bránily i velmi neuměle využité jevištní prostředky, zdlouhavé nedramatické scény, nevystavěné situace. Škoda, že soubor nevyužil Kolumbova deníku z úvodní scény jako ústředního motivu a linií vedoucí k tématu cesty hrdiny za svým snem. Námět Kolumbovy výpravy takovou možnost nabízí...
Přehlídka nabídla i inspirativní představení v oblasti recitace a práce s básnickými texty. Takovou cestou se v představení Dlouhá chvíle vydal soubor DěS při Divadle loutek v Ostravě (ved. T. a H. Volkmerovi). Divadelně velmi dobře vybavený soubor si hraje s texty D. Fischerové, přičemž prostředky této hry jsou různorodé - někdy je to situace, někdy rytmus, někdy jevištní obraz. Je zřejmé, že východiskem práce byla tvořivá hra s texty, která mnohdy přinesla předloze nečekanou pointu nebo situaci. Nejasný však zůstal rámec představení a také princip spojování textů. I v tomto představení však byla zjevná důvěra dětí ve vytvořený tvar a sympatická energie jejich hry.
Práci s poezií nabídl soubor i ve svém druhém představení Kavárna Emanuel. Rámec propojení textů zde byl zřejmější (rozhovor stálých hostů kavárny), ale na rozdíl od předcházející inscenace se jistá lehkost a hravost situací vycházejících z dialogu básní a postav z představení vytratila. Děti jsou spoutány stolem a svým stabilním místem na židli, texty jsou říkány bez vztahů, přestože rámec hru se vztahy nabízí. Mnohdy se tak vytrácí i lehkost a hravost básní E. Frynty.
Třetím představením vycházejícím z básnické předlohy bylo představení DS Blechy ZUŠ Frýdlant nad Ostravicí s názvem Škola? Škola!Škola... Ani tomuto představení nechyběla hravost a tvořivá práce s textem směřující k využití divadelních prostředků pro interpretaci básní. Představení oslovilo diváky velkou energií a spontaneitou dětí, která sloužila sdělení. Básně S. Silversteina se pro vedoucí souboru (J. Kvasničková) staly velmi dobře zvoleným „materiálem“ pro práci v souboru. Z představení je však zřejmé, že rámec k pásmu (škola) byl přidán až „post“ - někdy je tak propojení s rámcem krkolomné a nejasné. I přesto bylo představení inspirativní ukázkou možností práce s poetickým textem.
Přehlídka dětských divadel Poděs přinesla pestrou nabídku představení a kvalitní a důstojné prostředí pro setkání a hledání inspirace. A to je pro takovouto přehlídku ocenění zcela zásadní.
Radek Marušák
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':