Databáze českého amatérského divadla

Texty: Odešel Vladimír Cerman, pedagog, sportovec, divadelník

http://www.lomnicenadpopelkou.cz/odesel-vladimir-cerman-pedagog-sportovec-divadelnik/d-10624
Citace textu:

Těsně před koncem roku, v pátek 30. prosince, přišla ona studená zpráva. Navždy nás opustil pan Vladimír Cerman – gymnaziální profesor, nestor lomnického ochotnického divadla a celoživotní sportovec.

Vladimír Cerman se narodil v roce 1920 ve Slané u Semil a po maturitě, kterou složil v roce 1939 v Jilemnici, se vydal studovat tělovýchovnou a přírodovědnou fakultu, obor zeměpis a tělesná výchova na UK do Prahy. Bohužel došlo k uzavření vysokých škol a i on byl nucen nastoupit stejně jako jeho starší bratr do zaměstnání. Po osvobození se mu podařilo ukončit studia v roce 1948.

Poté jako profesor nastoupil na Gymnázium v Hradci Králové, ovšem touha po domově a Lomnici nad Popelkou byla silnější, a tak si ihned zažádal o přeložení na Gymnázium v Nové Pace, kterému zůstal věrný až do odchodu do penze. Učil tak na gymnáziu a později i střední pedagogické škole plných 34 let, do roku 1982. Jak říkal při vzpomínkách na svá kantorská léta, dlouhou dobu byl na škole jediným aprobovaným tělocvikářem. Díky tomu bylo naprosto běžné, že během pěti vyučovacích hodin naběhal okolo 15 až 20 kilometrů. Svůj zájem a talent ve sportu rozvíjel spolu s bratrem již od raného dětství. Jakožto správný tělocvikář snad neznal sport, který by mu byl cizí. Jako člen Sokola dosahoval velmi dobrých výsledků za SK Slavia Praha v atletickém oddíle, především v běžeckých disciplínách (800 a 1500 m). Za války, kdy atletice a jiným sólovým disciplínám nebylo zrovna přáno, založil spolu se svými kamarády fotbalové mužstvo ,,mušketýrů“, které zvítězilo v poháru pořádaném v Lomnici n. Popelkou.

Jako již profesor na novopackém gymnáziu se i nadále věnoval oblíbené atletice, své běžecké dovednosti uplatnil i v tenise, který sám nazývá ,,běžeckou hrou“, a lyžování. S přibývajícími zkušenostmi z oblasti sportu se stal regulérním atletickým rozhodčím, mimo jiné i na mistrovství republiky. Jeho obliba tenisu rostla, stal se trenérem II. třídy, mnoho let trénoval lomnickou mládež. Samozřejmě, že byl i členem výboru a v letech 1980-1986 předsedou tenisového oddílu Lomnice nad Popelkou. Za své úspěchy je, kromě jiných ocenění, držitelem medaile Karla Koželuha za zásluhy o rozvoj českého tenisu, jako hráč v seniorské kategorii nad 80 let získal 5x titul Mistr ČR a rovněž 5x byl vyhlášen nejlepším hráčem Východočeského kraje. Několikrát byl též vyzván k účasti na zahraničních turnajích, na nichž by sice dle odborníků měl veliké šance, ovšem finanční náročnost takovýchto turnajů mu to neumožnila. Sportu zůstal věrný i navzdory vyššímu věku a s ním i přicházejícím komplikacím s klouby.

Další jeho velkou zálibou se stalo ochotnické divadlo. Lásku k němu zdědil po svých rodičích, bratrovi a strýci. O tom, že jde skutečně o divadelní rodinu, svědčí i fakt, že i svoji budoucí ženu Libušku potkal v divadle. V jednom z nejstarších ochotnických spolků v ČR, v DS J. K. Tyla v Lomnici nad Popelou, působil od roku 1942, kdy se publiku představil jako horník ve hře J. Drdy Jakož i my odpouštíme. Jeho přirozeného talentu si všimli lomničtí režiséři, a tak není divu, že ztvárnil 104 rolí v 465 reprízách. Sám si vyzkoušel roli režiséra, narežíroval celkem 31 her! V soutěžích hereckých monologů se účastnil několikrát Cyranova kordu, kde obstál v celonárodní konkurenci a obsadil 1. místo. Stejně jako v tenisovém klubu pracoval i v DS J. K. Tyl ve výboru a v letech 1993-1994 zastával funkci jeho předsedy. Soupis jeho rolí čítá takové, o kterých by se mohlo profesionálním hercům leckdy jen zdát. Shakespearův Falstaf z Veselých paniček windsdorských, Orgon Moliérova Tartuffa a Danda Jíra v Chudákovi manželovi, Sadílek ve Štechově Třetím zvonění, Terezčák v Bukovčanově dramatu Než kohout zazpívá, hrabě Almaviva v Baumarchaisově Figarově svatbě či vodník Ivan v Jiráskově Lucerně. I divadlu se aktivně věnoval do doby, kdy to jen bylo možné. Mezi jeho poslední role patří veselý vodník Proutník v Hastrmancké komedyji I. Škapy a dvojrole pastora a námořníka ve hře A. Cassony Stromy umírají vstoje. To je jen střípek z jeho hereckého rejstříku. Právem obdržel čestné uznání za zásluhy a rozvoj amatérského divadla a Zlatý odznakem J. K. Tyla. Sepsat jeho mnohá další ocenění herecká a režijní je prakticky nemožné.

Jeho přínos českému sportu, ochotnickému divadlu a zajisté i svým bývalým studentům je nesporně významný.

Závěrem mi dovolte jednu osobní vzpomínku. V divadelním spolku jsme se spolu nacházeli na generačních protipólech. Bohužel jsem neměl možnost zahrát si pod režisérskou taktovkou pana Cermana. Z vyprávění jsem pouze věděl, že byl režisérem pečlivým, vždy připraveným a také do jisté míry přísným. Když jsem se však pouštěl do své první režie, troufl jsem si jej obsadit do role vodníka Proutníka. Jako herec byl vůči mně, začínajícímu režisérovi úplně jiné generace, naprosto úžasný. Připomínky, kterých by mohl mít díky svým zkušenostem velkou spoustu, si šetřil na chvíle, kdy jsme měli možnost bavit se mezi čtyřma očima. Spolupráce s ním tak pro mě byla velkou zkušeností a jsem za ni vděčný.

Pane profesore Cermane, věřte, že nejen pro nás, lomnické ochotníky, ale jistě i tenisty, bývalé studenty, přátele a diváky zůstanete osobností, na kterou budeme dlouho v dobrém vzpomínat.

Čest Vaší památce.

Za lomnické ochotníky DS J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou Petr Sádek
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':