Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Boleradice, DS bří Mrštíků, Kříž u potoka, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2017

Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice
Karolína Světlá, Pavel Ondruch: Kříž u potoka

Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic uzavřel svým přestavením - dramatizací románu Karolíny Světlé Kříž u potoka důstojně 31. ročník Hanáckého máje v Němčicích nad Hanou 2017. Román z roku 1868 zachycuje obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se autorka uchýlila po smrti své jediné dcery. Světlá se nechala inspirovat reálným příběhem, který poznala z vyprávění známých, a místo děje popsala podle skutečných prostředí. Hlavní hrdinkou je Eva, která odmítá lásku muže, který ji miloval, a snaží se napravit svého sobeckého manžela. Vede ji k tomu touha splnit nějaké vyšší poslání – boží úkol. Je rozhodnuta zlomit kletbu, kterou na rod Potockých uvalila jejich prabába Józa. Od té doby nikdo z potockých neměl štěstí v lásce, ani v manželství. Kletbu lze zlomit věrnou láskou k někomu z Potockých. Evě se to navzdory útrapám, které ji stíhají, nakonec podaří.

Boleradičtí zvolili jako textovou předlohu pro svou inscenaci dramatizaci Pavla Ondrucha, kterou napsal pro pražské Divadlo Na Prádle a také ji zde režíroval. Ondruchova divadelní adaptace románu je jeho značným zestručněním a zjednodušením. Mění a vypouští některé podstatné reálie příběhu, eliminuje a také zaměňuje postavy, dílem i jejich charakteristiky. Naproti románové předloze klade spíše otázky po smyslu sebeobětování ve jménu ideje, po oprávněnosti cítit se vyvolenými, a další s nimi spjaté.

Inscenace v režii Ivy Kahounové stojí na dobrém typovém obsazení, na schopnosti herců jednat slovem, na vybudovaných situacích a použitých výrazových prostředcích, umožňujících tempo-rytmické členění hry. Režie dospěla k čistému inscenačnímu tvaru na pomezí epického divadla a dramatu. Scénická výprava Jany Kahounové vytváří potřebný prostor pro herecké jednání. Je pojednána jako stavebnice, z níž lze vytvořit a označit jednotlivá prostředí, v nichž se příběh hry odehrává, navíc umožňuje uplatnit symboliku kříže. Neutrálně pojednaná stavebnice je doplněna realistickým dobovým stolem. Kostýmní složka pracuje s atributy dobovými i současnými.

Obtížný úkol ztvárnit veskrze kladnou postavu Evy zvládla velmi dobře Jana Kahounová. Výraznou postavu vytvořila Jana Glocová při ztvárnění role Mařičky. Zaujali i Juraj Háder v roli Štěpána Potockého a Štěpánka Veselá jako Zuzana, mladičká vdova po mlynáři.

Navzdory všem premisám, daným hereckou vybaveností souboru a poučenou režií, vyznívá inscenace, a to především ve svém závěru, tezovitě. Je to vlivem dramatizace, která okleštěním příběhu výchozí předlohy Karolíny Světlé, neumožnuje vpravdě živoucí výpověď. Týká se to především ústřední dvojice postav Evy a Štěpána Potockých. Herci nemají dostatek příležitostí, k tomu, aby vystavěli své role a došli v nich k uvěřitelnému vyústění a završení. Proces jejich jednání a přerodu není zkrátka na čem uhrát. Přesto jsme byli přítomni působivému divadelnímu počinu, založenému na dnes neobvyklé dramaturgické volbě.

Milan Strotzer
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':