Texty: VAŠUT, Svatopluk: Morkovice-Slížkov, Morkovští ochotníci Druhý tajný život, recenze, KP HDM Němčice nad Hanou 2018

Morkovští ochotníci Morkovice-Slížany
Marie Tesař: Druhý tajný život

Autor hry Druhý tajný život Tesar M. nebo Marie Tesař (?) nás zavádí do kouzelných proměn a situací, ve které na první pohled scének spolu nesouvisejících, ale rezonujících s dneškem. Sledujeme známé nebo povědomé reálie, které se mohou odehrávat v byrokratickém prostředí úřadů všech stupňů včetně policie a armády. Zpočátku náznak komunální satiry, ale to byla jen vějička, jak diváka vlákat do osidel děje a příběhu. Posléze mi došlo, že jsme si s diváky mysleli, že soubor hraje pro nás, ale opak byl pravdou. Hra - inscenace si hrála s námi. Od prvopočátku autor zvolil taktiku bavit, šok, bavit, šok, šok, šok, který trhal bránice vyprodaného divadla skvělými hereckými výkony. Postavy byly natolik civilní, uvěřitelné, že nebyl důvod jim neuvěřit. Ale to jsme netušili, že se ocitáme spolu s postavami v kleštích všemocné organizace, koketující s farmaceutickou firmou? Loby? Vrchní sestrou, která řídí osudy postav stylem velké sestry z Přeletu nad kukaččím hnízdem? To přece ne! Mysleli jsme si všichni, neboť humorné situace, přirozené reakce vyvolávaly salvy smíchu. Ale to byl kalkul režiséra a autora - dál nás držet v nevědomosti. Netušili jsme, stejně jako přibývající postavy, včetně tučňáka, že si natahujeme své vodítko jako zvířátka ve vyhraněném prostoru, který už nikdy neopustíme. Scénografie byla pro tento záměr skvěle vyřešena a působivá. Vše probíhalo s úsměvem a hladce. Už nebylo nic, co by nemohlo být ukázáno – divák šílel spokojeností a jistotou. Až se zjevil on – stařec, který se stoickým klidem ztroskotancům, jimiž se stali všichni hrdinové, lámal chléb a trousil jej na zem. "Jezte a pijte všichni! Na mou památku!" prošlo mně hlavou, když všechny postavy adorovaly a sbíraly drobky ze země s výrazem “chléb náš vezdejší dejž nám dnes... “. Z plnokrevných postav se staly nesvéprávné osobnosti, které vzápětí dostaly od hlavní sestry tu pravou krmi ‒ tablety. Vlastně vše, co jsme dosud viděli, byla arteterapie, vedená sestrou, která léčebný den ukončila slovy „zítra si své role zahrajete všichni znova“ což patřilo i divákovi. V ten moment v nevědomosti jim proběhlo v hlavách „proč ne“. Jenže to byla ta autorova past a záludnost … potlesk nebral konce. Díky, morkovští!

Svatopluk Vašut