Texty: Povídání s Libochovickými, rozhovor s Alenou Burdovou pro zpravodaj Větrník na KDP 2003

Povídání s Libochovickými

Motto: Ať chceš nebo nechceš, někam patříš. Jak hodně však patříš, to už záleží jenom na tobě. A. S. Makarenko

Přehlídka ve Vysokém vrcholí. S informacemi o souboru se s námi podělila předsedkyně spolku Scéna Libochovice Alena Burdová. S žádostí o rozhovor jsem přišel poněkud nevhod před jejich odpoledním představením, a tak se mi paní režisérka Andělová nemohla věnovat.

DS Scéna Libochovice je známým souborem, mj. organizátorem soutěžní, ale nepostupové přehlídky Libochovické divadelní léto. Má svoji tradici, je starší než většina přehlídek postupových. Poprvé se konala v roce 1958. Přibližte, prosím, tuto přehlídku trochu čtenářům Větrníku.

Libochovické divadelní léto bylo založeno v roce 1958, jak již bylo řečeno. Letos jsme tedy uspořádali 46. ročník. Tradice přehlídky je nepřetržitá. Posledních deset let jsme však upřednostňovali především veseloherní žánr. Snažíme se po letech opět zaměřovat na vyspělejší divadelní soubory, aby se odstranila určitá nevyrovnanost těch, které na přehlídce v posledním období vystupovaly.

Přehlídková představení hodnotí porota, která uděluje ceny, jež jsou nazvány po některých významných členech domácího souboru. Je tak každoročně udělována cena Jana Holfeuera za mladý a talentovaný herecký výkon. Jan Holfeuer byl nadějný mladý herec, který tragicky zahynul asi ve svých 24 letech. Cenu vždy předává zástupce jeho rodiny.

To je moc pěkná a hlavně neobvyklá tradice. A které další ceny soubor uděluje?

Za nejlepší mužský herecký výkon je udělována cena Vladislava Kaspara. Pojmenována je opět po jednom z našich předních herců. Uděluje se i cena Lothara Sedláka za zajímavý výkon, někdy připadá nejstaršímu herci přehlídky, vždy však na návrh organizačního výboru přehlídky, nerozhoduje o ní porota jako o ostatních cenách.

Uděluje se Putovní pohár a k němu Hlavní cena přehlídky. Putovní pohár má vítězný soubor u sebe rok a musí ho pak vrátit. Držitel je poté pozván přímo, bez výběru, do dalšího ročníku přehlídky.

Přehlídka má i další pěkné zvyklosti - soubory jsou vítány na radnici starostou města, kde se odehrává krátká beseda s přípitkem, po představní proběhne setkání souboru s porotou a diváky. Diváci jsou zváni na setkání před představením a účasti se meze nekladou. Faktem je, že nejčastějšími účastníky besed jsou členové souboru. Přehlídka bývá doprovázena výstavou výtvarných prací. Její součástí jsou 3 - 4 představení pro děti.

Jak vycházíte s Městským úřadem v Libochovicích? Předpokládám, že dobře, když máte novou, právě zrekonstruovanou scénu v Městském kulturním středisku.

Kulturní středisko města Libochovic je obecně využívaným kulturním zařízením. Začalo pracovat teprve před nedávnem a hned na městském úřadě došlo k určitému rozčarování, když se ukázalo, že si na svoji činnost nevydělá. Soubor je ale podporován, například tím, že je osvobozen od všeho nájemného. Pan starosta má na jeho činnosti mimořádný zájem. Spolupráce s městem se dá opravdu hodnotit jako vynikající. Město dotuje každoročně přehlídku 20 - 25 tisíci Kč. Soubor má ale ve městě obecně dobrou pozici. Většinu financí seženeme sponzorsky. Například Purkyňova nadace sídlící ve vedlejší obci přispěla 100 000 Kč na novou malovanou oponu s vedutou města, moderní a pěknou.

A vaše účast v celostátním ochotnickém hnutí?

Snažíme se o dobré divadlo, soutěžíme, docela dobrým výsledkem je, že jeden z našich mladých členů je účastníkem Kurzu praktické režie tady ve Vysokém. Takže soubor bude také patřičně poměřován. Jinak samozřejmě vystupujeme, dnešní hra měla asi 14 repríz, jezdíme hlavně po okolí, nejdál máme za sebou představení v Josefově Dole a před sebou představení v Benešově.

Také režisérce inscenace Manžel na inzerát paní Evě Andělové jsme položili několik otázek. Neměla příliš pochopení, konec konců není divu, chystala se na druhé představení. Paní Andělová, prosím o brilantní odpověď na moji poněkud přihlouplou otázku. Jak se cítíte na prknech Krakonoše po představení, které jste před chvílí absolvovala?

Dobře.

A vypadalo to, že je to vše. Nechcete k tomu nic dodat?

Ne, proč? Ale přece jen: hlavně oceňuji publikum, je velmi vyspělé a hrálo se fantasticky.

Proč volíte k inscenování komedii?

Hra, s níž jsme se účastnili Vysokého naposledy, byla vážná. Byl to Motýl... Motýl... Aldo Nikolaje, a tak jsme chtěli změnu. A vůbec. Režie je kolektivní, to jen se pod to nechce nikdo podepsat a několikrát jsme se teď sešli s Jardou Kodešem.

Už vás tedy nebudu trápit, nezlobte se a moc děkuji vám i předsedkyni souboru za rozhovor.

(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 8
17. 10. 2003