Databáze českého amatérského divadla

Texty: Kroměříž, excerpce pro MČAD 1998-2002

KROMĚŘÍŽ o.Kroměříž
CČAD s. 23, 24, 26, 29, 60, 68, 74, 76, 77, 81, 82, 88, 93, 99,116,119,120,121,122,123, 125,131, 175,198, 202, 216, 276, 296, 349,377, 378, 386, 401
Obr.CČAD s.297: Z inscenace hry Františka Hrubína Křišťálová noc, soubor ZK PAL Magneton Kroměříž, režie Alois Hajda j.h., na snímku Ludmila Cápková a Ludvík Tvarůžek, 1973.
1945 zahájli Kroměřížšzí ochotníci R.U.R. v Nadsklepí. Herecké obsazení vesměs z 1939 /též např. Karel Kachyňa/. Následovala Prodaná nevěsta podle připravené inscenace 1944/ v Květné zahradě v provedení Hanácké filharmonie jako první představení v poválečné historii ochotnické zpěvohry. . Poté koncert PSMU tamtéž. V tu dobu patrně z iniciativy MNV /předseda dr.A.Čepička, dříve ochotník a režisér v Milíči/ první náměty na vytvoření jednoho společného kvalitního DS z existujících DS Nezávislé scény, Milíče a Spolku ochotnického divadla. První inscenace provizorně pod Spojená ochotnická divadla v Kroměříži, potom definitivně pod Jednotný divadelní spolek v Kroměříži /Rub a líc, Maryša, Žlutá růže /Wenig/. Poté se soubor odmlčel.
Pokus o profesionální Hanácké divadlo /1945-6/ vytvářel pro ochotnickou činnost nejistotu. Tento soubor tvořili většinou profesionalizovaní ochotníci. Repertoár: Ruští lidé, Naši furianti, Přišli k městu /J.B.Pristley/, Duchové na zemi /N.Coward/, Matka, Pozdrav Španělsku /A.N.Afinogenov/, Hadrián z Římsu, Vesnice žen /A.Radok/, Jezdci, Milenci SS smrti /J.Svatá/.

Už 1946 zal. Ochotnická scéna při ZK MNV. Zahájili Lucernou. Ročně 2 - 3 inscenace. Za 4 roky existence 10 inscenací, reprízy v okolí. Repertoár zajímavý a pestrý. V komparzu studenti gymnázia. Repertoár: Noc na Karlštejně, Loupežník, Veselohra na mostě, Uprchlík /Hochwälder/, Staří přátelé /L.Maljugin/, Inspektor se vrací /Pristley, 19 repríz v místě/, Ševc a čert /společně s Hanáckou filharmonií a Hanáckou besedou/. 1950 Kolébka, poté se nehrálo, patrně vnitřní spory v kolektivu. Po 1945 častý vznik a častý rychlý zánik dalších divadelních kolektivů, vesměs mladých.
1945 zahájilo opět sokolské loutkové divadlo.Obnovená premiéra Kaštánek se učí čarovat. Činnost kolektivu pokračovala až do 1950. 1948 sehráli 7 her v 19 představeních. Členové souboru zhotovili krátký instruktážní film o loutkovém divadle, využívaný poté ústředím celostátně.

1945 DS v Učitelském ústavu sehráli v Psychiatrické léčebně Paní mincmistrovou.

1945-1948 Divadelní kroužek SČM. Pokus navázat na předválečného Milíče politicky angažovaným divadlem se nepodařilo realizovat /Lazebník sevillský /Beaumarchais/E.F.Burian, 1947/. Poslední pokus Ruská otázka /Simonov,1948/.
1951 pokus o oživení Ochotnické scény /Slaměný klobouk/ neuspěl. 1952 ustavení Místní osvětové besedy, přechod Ochotnické scény pod ni. 1952 Církev československá provedla ve skleníku Květné zahrady Biblické hry.
1952 zahájil nový Divadelní odbor ZK ROH sdruženého komunálního podniku Baladou z hadrů. Následovala hra Ali - Baba a 39 loupežníků, Mladá garda.
1952 v Nadsklepí útvar skupiny ČSM posádky Dítě a bomba /Aškenazy/.

V loutkovém souboru Říše loutek v letech 1950 - 1951 vyvolaly společenské změny krizový stav. Teprve 1952 se situace zlepšila návratem části starších členů, hrálo se pravidelně, 1953 zahájili Princeznou Pampeliškou. Účast v soutěžích. Ze strany ZK Pal - Magneton nezájem o připojení Říše loutek. 1959 toto sokolské loutkové divadlo činnost ukončilo.
1954 zahájena ve skleníku Růžové zahrady tradice divadla pro děti /Budulínek/Pleva/. Do 1964 hráli v klubu Na starém pivovaře, potom v Domě kultury. Kvalitní a pestrý repertoár.
1955 v Nadsklepí Divadelní kolektiv Domu armády Manon Lescaut. V 50.letech pokus o DS studentů internátu /Princezna Pampeliška/. Příležitostný soubor nastudoval s velkou výpravou Pohádku o Honzovi a princezně na sokolském stadionu. Hostování v okolí. Rovněž pokusy učitelů základních škol /Krakonošova medicína/.
1956 studenti Jedenáctileté střední školy zahájili v rámci Divadelního odboru Pal - Magneton divadlo poezie. Zahájili Fráňou Šrámkem. V dalších letech večery poezie, např. Prokletí básníci, Poslední dopisy ze Stalingradu, Naše paní Božena Němcová, Jak krásná je má milá, moderní poezie, Villon, Večer ruské a sovětské hudby a poezie, Halas, Nezval, z židovské poezie, Holan, Seifert, Ovidius. Přes OKS a DO se s Jobovou nocí vrátili Na starý pivovar. V 60.letech nestálé Divadelní studio při OOD. Výběr herců byl ze 62 souborů v okrese. Krátké působení Divadla poezie v Domě kultury /Villon, Chlebnikov, Jesenin, Halas, Nezval, Holan, Seifert, Ovidius, synagogální zpěvy, Píseň písní/. Jistou systematičnost v divadle měli studenti gymnázia 1948 - 1952 /např. Revizor, Kávová společnost /Němcová/, Začínáme žít, Vrabčí hory /A.Simukov/, Z celého srdce /J.Malcev/. Koncem 50.let tato tradice méně rozsáhle obnovila /1960 Trojané/. 1964 zahájil DS Střední pedagogické školy /cca 30 členek/. Účast v soutěžích, častá hostování. Zajímavý repertoár - poučený výběr pohádek, muzikály, celovečerní hry, též opera Ogaři /J.Křička/. V mnohaleté tradici pokračovalo po 1945 i OD Psychiatrické léčebny, zejména intenzivní v 50.letech /zábavný repertoár, také Lucerna, Její pastorkyňa/. Také hry pro děti v kvalitní dramaturgii. Aktivní zde též loutkové divadlo. Tato divadelní tradice skončila 1974. Po zániku Ochotnické scény zal. DK ZK Pal-Magneton. 1953 zahájili v Květné zahradě Lesní pannou, poté společně s členy bývalé Ochotnické scény Naši furianti, Tartuffe, Nebe na zemi. 1954 Sluha dvou pánů pod názvem Divadelní odbor ZK ROH Pal - Magneton. Tím v místě jediný OS. Dobré existenční podmínky uspíšily konsolidaci souboru, příchod nových talentů a známých osobností starší generace. Na repertoáru např. Tyl, Stroupežnický, Molière, Goldoni, pohádky /Pleva/. S Kristinou Matušíkové účast na JH 1955. Též účast na jiných festivalech a soutěžích. Jiná špičová představení Krvavé křtiny, Věc Makropulos. Za prvních pět let 11 inscenací v mnoha reprízách. Účasti v soutěžích a na přehlídkách. Po celou dobu šedesátých a sedmdesátých let zcela výjimečný výběr her, ačkoli dlouhodobá dramaturgie neexistovala /Tartuffe, Trojané /Corrinth/, Ženitba, Nora, Drak je drak /Skála/Fux/Pantůček/, Zahradní slavnost /Havel/, Jeppe z vršku, Rub a líc, Sedm výkřiků na moři /Casona/, Naši furianti, Radúz a Mahulena, Matka /JH 1972/, Křišťálová noc, Kočičí hra, Pušky paní Carrarové /obě JH/. 1971 - 1978 5x JH., řada vysokých ocenění - Cena A.Zápotockého /1974/, Čestné uznání Ministerstva školství a kultury /1975/, Plaketa ONV, Kroměřížský tolar, Zlaté odznaky J.K.Tyla. Účasti v soutěžích a na přehlídkách, hostování nejen v okolí, 5x JH. 1978 zájezd do Polska. 1976 změna zřizovatele - Divadelní kroužek Sdruženého ZK ROH. Po 1979 na repertoáru např. Čechovovy povídky, Jedenácté přikázání, Mejdan na písku /Z.Kaloč/, Životopis mého strýce /Daněk/, Vajíčko /F.Marceau/, Čáry na dlani /Šuškin/, Generálka jeho veličenstva, Představení Hamleta /Brežan/... 1989 zřizovatel zrušen. 1968 převzala zbytky vybavení Říše loutek Lidová škola umění. Nový soubor zahájil téhož roku Sněhurkou a sedm trpaslíků. Na repertoáru např. Kašpárek lékařem, Pohádka naruby, Broučci. Na moderně vybaveném jevišti se hrálo s marionetami a s javajkami. Hybnou a tvůrčí osobností do 1974 Petr Pálka. 1974 - 1980 rozvíjení dosavadní úrovně. Na repertoáru /i pro dospělé/ současní autoři. 1975 účast na Čechově Olomouci. Koncem 80.let soubor patřil k nejvyspělejším v republice /Čechova Olomouc, LCH/. 149 repríz O červené Karkulce. 1984 pokus o zal. dětského loutkářského souboru 1986 skončil. Rovněž tak 1993 existoval pouze jednu sezónu, 1996 však takový soubor se stal dosud trvalým. 1993 Říše loutek, moderní loutková scéna, za 25 let uvedla 35 premiér v 543 představeních. V letech 1967 - 1991 značně aktivní loutkářský soubor Střední pedagogické školy. Zpravidla 30 členů souboru. Praktická výuka práce s dětmi. Na repertoáru spíše malé formy, klasické i moderní české pohádky. Účast v soutěžích, včetně LCH.1975 ukončila činnost Ochotnická zpěvohra. Dlouholetou vůdčí osobností šéf Hanácké filharmonie Antonín Procházka. Významní sólisté Vincenc Drápal /tenor/ a Danuše Šamánková - Drápalová /soprán/. Spolupráce např. s Milošem Wasserbauerem, Rudolfem Asmusem, Vlastimilem Šímou, V.Píchou,J.Jarošem, A.Jurečkou, J.Hančevičem, Zd.Kroupou, A.Bílkovou, V.Krafkem, J.Ogounovou, D.Stříbrnou, J.Šulistou, Vl.Stropnickým. Z repertoáru: Prodaná nevěsta, Rusalka, Hubička, Madame Butterfly, Z pohádky do pohádky, Jakobín, z operet Perly panny Serafinky /1949/, Svatba v Malinovce /1951/, Netopýr. 1952 zpěvohra ukončila činnost v důsledku nuceného odchodu A.Procházky. Po jeho návratu 1956 zahájil soubor znovu. Na repertoáru např. Čert a Káča, Rusalka, Prodaná nevěsta, Carmen, V studni. Od 1957 převaha operety / Země úsměvů, Mamzelle Nitouche /režie O.Nový/, Fidlovačka, Slovácká princezka, Netopýr, Tulák, Polská krev, Cikánský baron, Perly panny Serafinky, 1969 poslední Na tý louce zelený /Beneš/, a Ples v hotelu /P.Abraham/. Posledním představením souboru byla Prodaná nevěsta. Kolektiv zrušeného Divadelního kroužku Spojeného ZK pokračoval jako Divadelní soubor DK /Těžká Barbora, Thyl Ulenspiegel /Gorin/Coster/. 1997 dva soubory: Divadelní soubor DK, mladší generace /Malované na skle aneb Jánošík/, divadelní studio Nezávislá scéna, starší generace, rovněž v DK /Husaři /Breal/. Vedle těchto v tradici pokračujících OS hraje od 1989 Dramatický soubor gymnázia Nemtudumky, studenti Arcibiskupského gymnázia zahájilii 1996, hraje i Dramatický kroužek Domova mládeže při Integrované střední škole. V Základí škole Zachar pracuje žákovský soubor UKUK, v Základní škole Zámoraví Dramaťák, Základní škole U sýpek rovněž DS. Divadelní studio mladých Sokola sdružuje žáky základních a středních škol Kroměříže a okolí. Při Základní škole psychiatrické léčebny zal. divadelní kroužek. jako součást terapie. Činnost vyvíjí Loutkový soubor Sokola, soubor dětských loutkářů. Tento soubor doplněn studenty pedagogické a zdravotní školy. 1997 ZŠ Zachar uspořádala první okresní přehlídku dětských divadelních souborů. /JM/LAJKEP, Zdeněk: Posledních padesát let kroměřížského ochotnického divadla 1945 - 1995.123 str. AggrA Kroměříž. 1999.
Divadelní soubor Domu kultury Kroměříž - Nezávislá scéna:
Vznik v r. 1995. Insc.: P. A. Bréal: Husaři, H. Dudová: jak na to aneb Jak chytrá Manka sudího vytunelovala.
Ochotnické divadlo v Psychiatrické léčebně:
Od r. 1952 (navazuje na činnost předchozího och spolku, který v léčebně zanikl v r. 1942), 1958 - Lucerna, 1962 - Její pastorkyňa, pohádky, 1974 - činnost končí.
Od r. 1990 působí v léčebně DS Radost (základní škola při zdravotnických zařízeních v Kroměříži) - teatroterapie pro hospitalizované děti, uvádí pohádky. Účast na okresní přehlídce divadelních souborů základních škol pohádková Kroměříž 1998.
Akademické spolky:
Od r. 1885: vysokoškoláci - prázdninové kluby, později akademický spolek Rohovín čtverrohý.1897 - 1904: Spolek akademického studentstva Milíč (absolventi německých středních škol)
1848 - 1960: studenti kroměřížského gymnázia
Od r. 1992: soubor Nemtudumky gymnázia Kroměříž (insc: J. Žáček: Ptákoviny, P. Pavelka: Malé diadá) - pracuje dosud
Katolické spolky:
Spolek katolických tovaryšů (zal 1872)
Spolek křesťansko sociální (1914 - 1926) - oporou byl arcibiskup
Dramatický odbor Orla (1923 - 1941)
Spolek divadelních ochotníků Sušil (1924 - 1937) - nejvýznamnější reprezentant katolického och. divadla, měl až 100 herců, 30ti členný pěvecký sbor (Její pastorkyňa, Noc na Karlštejně, Ve znamení kříže)
další spolky ve 20. a 30. letech: Terciáři sv. Františka, mariánská družina, Studenti arcibiskupského semináře.Od r. 1996: Divadelní soubor arcibiskupského gymnázia (insc. Biblické příběhy) - pracuje dosud
Divadelní soubor SPgŠ:
Od r. 1964: pohádky pro děti, hry pro studenty, 14 - 44 členů, 6 - 15 představení ročně, účast na několika okresních přehlídkách (2. cena na oblastním divadelním festivalu v Broumově). V letech 1987 - 1994 činnost přerušena. Poslední inscenace v sezoně 1995/96 (S. Oubram: Jak se kradou princezny)
Hanácké orchestrální sdružení - Hanácká filharmonie:
1963 - 1903: Moravan (Blodek: V studni, Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička), po r. 1903 jen koncertní činnost
1940 - 1975: Hanácká filharmonie (v l. 1943 - 1945 pod názvem Hanácké orchestrální sdružení) rep: Smetana: Prodaná nevěsta (5x, host. J Šulista, E. Haken), Dvořák: Rusalka (3x), Hubička, Jakobín, Čert a Káča, Carmen, operety: Mamzelle Nitouche, Netopýr, Polská krev.
Petráš, Fr: Hanácká filharmonie v Kroměříži 1941 - 1981. Čtyřicet let od vzniku. MNV a S ZK ROH v Kroměříži 1981vLoutkový soubor Říše loutek DK:
vznik 1968, působí dosud, 10 členů, 20 představení ročně, zájezdy, celkem 35 premiér. Několikrát účast na Loutkářské Chrudimi, okresních i krajských přehlídkách.
Loutkový soubor SPgŠ:
1967 - 1991: drobné pohádky a individuální výstupy s loutkou; 19 - 68 členů; 24 - 40 vystoupení ročně.Účast na oblastních a krajských přehlídkách.
Další soubory v Kroměříži:
1919 - 1940: YMCA, Divadelní odbor církve československé, Kroměřížští hasiči, Židovské divadlo, Skauti, Dram. odbor národně - sociální strany, Československá obec legionářská, vojenské zátiší, DTJ.
1945 - 1969: Divadelní kroužek SČM, Divadelní kolektiv Domu armády, Divadelní studio při okresním osvětovém domě, Dětský divadelní soubor při OOD.
1994 - současnost. Divadelní soubor KUK - ZŠ Zachar (19 žáků ve věku 8 - 13 let, pohádky), Divadelní soubor Dramaťák ZŠ Zámoraví (od 1996, žíci 4. a 5. třídy)
Hejhalová, V., s. 1 - 8
Pinkava, Jaroslav: Příspěvek k vývoji divadla v Kroměříži. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1984, č. 1, s. 15 - 21.
Pinkava, Jaroslav: K historii divadla v Kroměříži. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1992, č. 2, s. 33 - 34
Říše loutek. Vydáno na počest 10. výročí trvání obnovené činnosti loutkového divadla v Kroměříži. Kroměříž, sdružený závodní klub ROH 1978. 18 s.
Kubín, Otakar: O založení a vývoji českého divadelního spolku v Kroměříži. Kroměřížský rok 1948, č. 16, s. 10.

LCH 1973: Říše loutek DK: L. Feldek. Šípková Růženka
LCH 1977: Loutkový soubor SPgŠ: V. Čtvrtek. Damián a blecha na konci ocásku
LCH 1981: Říše loutek DK: P . Vašíček: O černém klobouku a duhovém míči
LCH 1985: Říše loutek DK: Pláštěnka aneb Bryčka na prodej (Starofrancouzská fraška)
LCH 1987: Říše loutek DK: J. Středa - B. Polák: Povídej , paňáco
LCH 1995: Říše loutek DK: I. Peřinová: Kolíbá se velryba.
(OS)
1707: divadelní činnost řádu františkánů.
DČD I., s. 350

1616, 1636 - 1641: divadelní činnost řádu jezuitů.

DČD I., s. 350
Hra o sv. Dorotě,
DČD I., s. 318
1647 - 1717: divadelní činnost řádu piaristů.
DČD I., s. 351
50. - 80. léta 19. st.: aktivity českých ochotníků (s. 178)
od 1885: studentská představení (s. 454)
1902: Hauptmann: Hanička (s. 459)
1921: vznik Dramatického spolku pokrokového studentstva Milíč (s. 454)
DČD III.
DČD IV/271 o Nezávislé scéně
přelom 20./30. let: Nezávislá scéna - systematicky zaváděli moderní principy do ochotnického divadelnictví (s. 271)
1939 (únor): spojení mladých komunistů, spolku Milíč, Nezávislé scény a Spolku ochotnického divadla - K. Čapek: RUR (s. 411)
DČD IV.
Národní přehlídka seniorského divadla viz BČAD č. 975

1865 při pěvecko hudebním spolku Moravan - Spolek ochotnického divadla - hrají s profesionály, duchovní otec Jindřich Mošna dětská scéna
1885 - 1938 - Dramatický odbor spolku pokrokových studentů Milíč (hostoval Vojan, Kubešová, Kronbauerová)
1930 - 1941 - Nezávislá scéna
1920 - ? DO Sokola
1905 - ? Spolek katolických tovaryšů
19.5.1945 - .poválečné představení Čapek: RUR
1945 - DO ČSM
1946 - 1950 sjednocená Ochotnická scéna, dále Kolektiv ochotníků ZV ROH n.p.PAL-Magneton
1976 - - DS SZK ROH
Zbořilová 6-7
1860 zal. soubor, navazuje Divadelní soubor PAL-MAGNETON, později Divadelní soubor Domu kultury.
Lázňovská
1864 hrála v místě Štanderova kočující společnost, jejímž členem byl Jindřich Mošna. Ten se spřátelil s místními nadšenci pro divadlo a doporučil jim založení ochotnického spolku. 1865 zal. ochotnického spolku. Hrálo se na rozkládacím jevišti. 1873 nastudovali Donizettiho Marii,dceru pluku, 1888 V studni. Od 1892 hráli ve stálé budově Nadsklepí, v sále, který byl postaven nad pivovarským sklepem pro hostinské účely. 1893 hráli opět V studni. Téhož roku provedli Šeborovu Zmařenou svatbu. 1894 hráli Bendlova Starého ženicha. 1899 provedli Hubičku. Se zdejším pěveckým sdružením Moravan spolupracovali Dvořák a Bendl. 1935 byl sál v Nadsklepí přestavěn na divadlo.(JM)

Javorin s. 96, Smékalová
Do 1863 zde hrály divadlo výlučně německé kočovné společnosti. 1860 se aktivizoval český národní život. 1862 zal. čtenářský spolek Občanská beseda, 1863 zpěvácký spolek Moravan, 1865 Spolek ochotnického divadla a Sokol. Svěcení praporu spolku se zúčastnila řada pražských hostů, vystoupila Eliška Pešková. Hráli v Mühlmannově domě ve Vodní ulici, někdy také v Měšťanské střelnici v Oskolí /později Sokolský dům. 1868 začali hrát v Nadsklepí, ale jeviště bylo přenosné. Do 1868 sehráli 14 představení. Poté jejich aktivita slábla a 1868 skoro ustala. Na repertoáru měli vesměs jednoaktové hry, překladové, ale i Nerudu. 1872 zal. Spolek katolických tovaryšů. Brzy se však rozpadl. 1873 si Spolek ochotnického divadla vypracoval nové stanovy. Uvažoval o postavení divadelní budovy. 1874 zahájil Divotvorným kloboukem. Od 1884 se věnoval hudebnímu divadlu Moravan. První zpěvohuru provedl patrně už 1884. 1888 F.Vach provedl koncertně V studni. 1885 zahrál ve Slavii na dnešním Masarykově náměstí první divadelní představení Sokol. Rovněž v Mrůzkově kavárně ve Vodní ulici hrál jednoaktovky. Po zakoupení střelnice se jeho divadelní aktivity rozšířily. Kritika posléze oceňovala dobrý repertoár a provedení. Spolek ochotníků pronásledovaly problémy, což se projevilo menší
aktivitou 1879 - 80, 1883 - 1884 a 1886 - 90. Naproti tomu dramaturgie byla velmi dobrá, zájem byl o současné novinky a spolek preferoval domácí dramatiku. Hráli překlady z němčiny, Lakomec byl výjimkou. Ale ani v následujících letech nebyl repertoár ochotníků příliš náročný. 1886 zal. Spolek českých akademiků, rok poté se jmenoval Spolek akademického studentstva Milíč. Měl vlastní knihovnu a v Mrůzkově kavárně nebo v hotelu Simon pořádali přednáškové večery s recitací. Tradičně na ukončení letních prázdnin hráli divadelní představení. Vypomáhali jim ochotníci. Koncem století měli i vlastní orchestr, až 32 členů. Netvořili ale stálý herecký soubor. Od 1885 do 1910 provedli řadu zajímavých her. Jejich divadlo nesporně obohatilo mladistvým elánem život města, spolupracovali s ochotníky, ale repertoárem je vysoce převyšovali. Pod záštitou Českoslovanské jednoty anebo Spolku mateřská škola hrály ženy Spolku ochotnického divadla 1885 - 1908 s dětmi českých mateřských školek a opatroven. Iniciativu zde měla Vojtěška Baldessari - Plumlovská, učitelka a autorka oblíbených her pro děti a pro loutkové divadlo. Hned v prvním roce děti hrály ve Štěchovicích, ve Zlobicích a v Bojanovicích. /Dvanáct měsíčků/. 1901 hrály Sůl nad zlato, 1902 v Nadsklepí Zlatou husu, 1903 hráli dospělí ochotníci s dětmi Pro matičku. 1906 Baldessariová odešla do Olomouce a poslední dětské představení byla 1908 Sněhurka. 1901 Baldessariová, učitelé Tůma a Svoboda zřídili i loutkové divadlo. Hrálo pouze do 1905, ale mělo pro svět dětí velký význam. Hrávalo se ve škole v Šafaříkově ulici. 1886 se ve Slavii divadelně uvedl i oživlý Spolek katolických tovaryšů. Později hrál patrně častěji, protože se ucházel o místnosti v Nadsklepí. Pod konkurenčním tlakem německého kulturního života bylo opět renovované Nadsklepí, 1892 Moravanem slavnostně otevřené s operou K.Šebora Zmařená svatba, řídil Ferdinand Vach. Ochotníci hráli novinku Křivé cesty a Vodní družstvo. 1893 - 1896 sehráli 72 představení spíše zábavného repertoáru. Pokus o otevření dramatické školy 1896 se neujal. 1893, 1895 a 1903 Moravan provedl opět Zmařenou svatbu. 1907 a 1909 Prodanou nevěstu, 1899, 1900, 1908 Hubičku, Zakletého prince a Starého ženicha. Na tato operní představení byli pravidelně zváni profesionální zpěváci z Brna, z Prahy a z Olomouce. Kvalitní základní soubor sólistů byl však vlastní. 1909 Sokol pořádal pravidelná pohádková odpoledne pro děti. 1910 sehrál Vzdělávací spolek dělnický Havlíček /zal. 1892/ Langmannovo drama Bartoš Tuřanský. Spolek českých paní a dívek Libuše ve spolupráci s ochotníky dával několikrát jednoaktovky /1902 - 1905/. Po několika společenských či hudebních a divadelních večerech Zemský léčebný ústav /psychiatrická léčebna/ provedl jako součást léčení 1909 jednoaktovku Dáma ve smutku. Aktéry byli zaměstnanci a pacienti ústavu a pozvaní hosté. Tak vznikla ústavní tradice ochotnického divadla. Hráli v sále správy ústavu, 1928 modernizovaném. Ochotníci hráli ze spontánního nadšení v přátelském ovzduší. Na repertoáru musely být nenáročné veselohry. Stejný charakter mělo i dětské divadlo. Nicméně 1915 hráli i Z českých mlýnů, děti Sůl nad zlato. Repertoár i provedení byla dosti rozpačitá až do 1927, kdy se divadla ujalo několik osobností. 1942 třemi operetami tato činnost skončila, ústav byl přeměněn ve vojenský lazaret. Pro Spolek ochotnického divadla do 1918 bylo období plné chvatu. Více se improvizovalo, než se sledovala kvalitní dramaturgie. Převážně se hrály veselohry, zejména Pippich, Štolba, a Stroupežnický. 1901 hráli výjimečně - třikrát Čechova, dvakrát Gogola. V Princezně Pampelišce hostovala Hana Kvapilová. 1902 provedli za účasti autora Nešverovu operu Lesní vzduch. Ochotníkům se ovšem nevyhnul módní trend operet, které byly ekonomicky úspěšnější než činohra. 1913 v Květné zahradě provedli Jana Výravu. 1900 spolek sehrál 21 představení, následující rok měl 40 členů. 1913 příchod nové generace naskýtal možnost kvalitativního obratu. 1914 - 18 válka vše omezila, v repertoáru převládaly operety a frašky. 1919 zřídila YMCA své středisko, v němž se velmi moderně připravovali chlapci 12 - 18 vzděláváním a praxí. 1929 se zde hrálo divadlo 18x, 1934 8x, 1935 4x, 1940 12x. Repertoár byl tradiční, ale i Čapek, Ibsen, Langer. Hráli pro své členy, pro posádku, ale i v Nadsklepí pro veřejnost. činnost tohoto divadla však byla mimo proudy ve městě. Pouze dětská představení měla širší význam. 1920 zal. divadelní odbor Církve československé. Téhož roku provedli Pastýře betlémské v několika reprízách. Vykazovali bohatou a osvětovou činnost. Divadelní odbor uvedl 1921 Exulanta, Jana Husa, Karla Havlíčka Borovského, 1922 D.M.Rettigovou a Maryšu, Pro víru, 1928 Její pastorkyni, 1933 Oblaka. Samozřejmě ale i oblíbené operety. Za přispění herců Spolku ochotnického divadla provozovali anebo i hráli divadlo i hasiči, Hanácká Slavia. 1940 hráli Tábor ve Sluneční zátoce /Foglar/ skauti.Divadlo provedli i legionáři, vojenské zátiší, žáci místních škol, Spolek katolických tovaryšů /1901/, řád terciářů, Mariánská družina, Dramatický odbor Orla, pro sebe hráli studenti arcibiskupského semináře. Nejvýraznější byl ovšem Spolek divadelních ochotníků Sušil, který hrál v Domě křesťansko - sociálním. V náročné umělecké kvalitě hned 1924 odehrál 20 představení /mj. Lucernu, Naše furianty, Devátou louku, Noc na Karlštejně, Radúze a Mahulenu, v dalších letech Druhý břeh /Hilbert/, Vojnarku, cyklus Tyla, Maryšu, Mlynáře a jeho dítě, Ve znamení kříže /podle Quo vadis/ se účastnilo 100 herců 30členný sbor. Spolek vydržel do 1937. Patřil k nejlepším ve městě. Jeho dramaturgie představuje vrchol ochotnického divadla. Od počátku 20. let představoval nový proud v ochotnickém divadle Dramatický odbor Spolku pokrokového studentstva Milíč a od 1930 Nezávislá scéna, která se z něho vyčlenila. Přinášel nové dramaturgické, režijní a scénografické podněty, s nimiž se studenti setkávali při svých studiích, v souladu s novými trendy našeho poválečného umění /př. prázdná či náznaková scéna, klasika v soudobých kostýmech/. Zvali též k hostování významné osobnosti. Za prvních deset let nastudovali 34 inscenací a pozvali 58 hostů první velikosti. Z repertoáru lze uvést R.U.R., Pygmalion, Ulička odvahy, Dítě, Elektra, Periférie, Ten, jejž poličkuji /Andrejev/, Bakchantka /Euripides/, Obrácení Ferdyše Pištory. Hosté: Steimarovi, Kronbauerová, Želenský, Dostalová, Vydra, Kohout, Scheinpflugová, Štěpánek, Hübnerová, Baldová...Vydávali časopis Divadelní kultura /1929 - 30/, pořádali přednášky, debaty levicového zaměření. 1930 došlo ke krizi a k rozpadu. Z mnoha příčin, zejména však pro rozpor v politickém 20. let představoval nový proud v ochotnickém divadle Dramatický odbor Spolku pokrokového studentstva Milíč a od 1930 Nezávislá scéna, která se z něho vyčlenila. Přinášel nové dramaturgické, režijní a scénografické podněty, s nimiž se studenti setkávali při svých studiích, v souladu s novými trendy našeho poválečného umění /př. prázdná či náznaková scéna, klasika v soudobých kostýmech/. Zvali též k hostování významné osobnosti. Za prvních deset let nastudovali 34 inscenací a pozvali 58 hostů první velikosti. Z repertoáru lze uvést R.U.R., Pygmalion, Ulička odvahy, Dítě, Elektra, Periférie, Ten, jejž poličkuji /Andrejev/, Bakchantka /Euripides/, Obrácení Ferdyše Pištory. Hosté: Steimarovi, Kronbauerová, Želenský, Dostalová, Vydra, Kohout, Scheinpflugová, Štěpánek, Hübnerová, Baldová...Vydávali časopis Divadelní kultura /1929 - 30/, pořádali přednášky, debaty levicového zaměření. 1930 došlo ke krizi a k rozpadu. Z mnoha příčin, zejména však pro rozpor v politickém xOsvobozeného divadla. Hráli nejdříve v kasinu na Riegrově náměstí, od 1937 v Mühlhausově domě /1936 Heine, 1938 Tyl/. Milíč začal opět hrát 1935 v avantgardním duchu podle E.F.Burianova Déčka a Osvobozeného divadla. /Mládí ve hře /Hoffmeister/, 1936 Balada z hadrů, Kupec benátský, v úpravě E.F.Buriana, Nebe na zemi, 1937 Měšťáci, Rub a líc. Studio M 1937 Škola základ života, 1938 Kde se žebrá. K hostování zvali 1936 Burianův Voice - band a jeho Žebráckou operu, Osvobozené divadlo s Baladou z hadrů, 1938 olomouckou činohru /Optimistická tragédie, Matka, režie O.Stibor/. Milíč byl hned 1938 úředně zastaven, řada členů skončila v koncentračních táborech. 1918 - 1945 byl v divadelní praxi obdobím zpřístupnění profesionálního divadla sice také odsuzovanou záplavou operety špatné úrovně, ale také kontaktem obecenstva se špičovým uměním herců a režizérů divadel v Olomouci, v Ostravě, v Brně, ale i divadel pražských. Za této situace rozbujel spolkový život a každý hrál divadlo zejména pro jeho rychlý ekonomický efekt. Proměna se stala i s divákem, z něhož se staly skupiny spolkových diváků, chodících na představení pouze vlastního spolku. Sokol hrál jednoaktovky od 1919 v Nadsklepí, později větší hry, ale s pomocí Spolku či Milíče, resp. s ochotníků z Kvasic anebo z Němčic. 1929 odkoupil od Němců Concordii a divadlu se věnoval intenzívně. V divadelním sále kina Slavie zahájil 1932 provádění operet, měl vlastní orchestr. Ve 30. letech nastudovali např. Velbloud uchem jehly / host - Kurandová/, Karel a Anna /Frank, host - Průcha, Láska chirurga Platona Krečeta /Kornejčuk/, k hostování pozval Sokol 1936 ND s Tancem a smrtí /Strindberg, hráli Vydra, Dostalová, Vojta/. Posledním představením před zákazem Sokola 1941 byl Král Václav IV. /Dvořák, host Štěpánek/. Sokol tedy provozoval činohru, zpěvohru a také loutkové divadlo. Spolek ochotnického divadla si udržel své historické postavení, ale vnitřní neuspořádanost se projevovala na výběru repertoáru a na kvalitě nastudování. Členové Spolku ochotnického divadla hráli i pro jiné spolky, i mimo město, takže 1931 bylo rozhodnuto s touto praxí skončit. Nekvalitní práce Spolku odvedla řadu herců do jiných souborů, např. do Nezávislé scény. Z repertoáru prvních poválečných let lze uvést snad jen Strakonického dudáka /1920/, Pražského žida /1921, Revizora, Lakomce a Hamleta 1922. 1926 se uskutečnil cyklus Tylových her. Po 1925 se Spolek orientoval především na operetu, většinou podřadné úrovně, hostování O.Nového 1926 bylo výjimkou. Krize souboru trvala až do 1939. Kromě operety spolek hrál nedělní dětská představení. 1940 slavil spolek 75. výročí založení. Zejména mladá generace a studenti se zasloužili o obrat. Do souboru přešli členové zakázaných spolků, zejména Milíče a Nezávislé scény. Došlo k radikální proměně dramaturgie / Gogol, Šrámek, Rostand, Zd. Štěpánek/. Aktivní byla i Dětská scéna. Posledním společným válečným představením byla Stanice Gordian. (JM)
LAJKEP, Zdeněk: Kroměříž a ochotnické divadlo 1865-1918. Kapitola z kulturní historie města a regionu. Kroměříž, MěÚ 1992. 129 s. rozmn. kART
1865 ochotníci zahájili Nerudou Ženich z hladu. Z podhoubí obou avantgardních scén 30. let vyšli profesionálové Rudolf Asmus, Zora Rozsypalová, Josef Karlík, dr.Ludvík Páleníček. Hanácké orchestrální sdružení /Hanácká filharmonie/ odvážně vykročilo do divadelní sféry inscenováním oper a operet. 1950 - 73 spolupráce tohoto tělesa s ochotníky výrazně poznamenala místní divadelní život. Do 1965 byli schopni nastudovat ročně 2 - 3 opery, operety, hry se zpěvy či jen koncerty /Mamzelle Nitouche, 1957, Radúz a Mahulena, 1970... Tato bohatá divadelní tradice sdružení pokračovala v plodné tvůrčí symbióze s činoherci i po 1948. 1952 neshody mezi ochotníky a členy zaniknuvšího profesionálního Hanáckého divadla zal. Divadelní soubor ZK ROH n.p. PAL MAGNETON. Byla zde výhodná personální návaznost na dřívější ochotnické divadlo. Zahájili Lesní pannou. Soubor měl 75 účinkujících, 16členný orchestr. Dále hráli Naše furianty, Tartuffa, s oběma inscenacemi získali ceny v soutěžích a hostovali na dalších místech. V Tartuffovi spolupracovali s Vlastou Fialovou. Za prvních 30 let byli oceněni Cenou Antonína Zápotockého, 6x Zlatým odznakem J.K.Tyla za vynikající umělecké výkony a za pokračování v tradici společensky angažovaného divadla a 6x se zúčastnili JH. Celá řada mladých se odborným studiem profesionalizovala. Ačkoli soubor spolupracoval v několika případech s profesionálním režizérem, do 1964 byl výlučně amatérský. Protože ambice herců byly vyšší, 1963 - 1970 se spolupráce s profesionály dosti rozšířila. Patrně nejvýraznější vliv měl režizér Alois Hajda. Soubor přivedl 5x po sobě do JH. Toto období se označuje jako umělecký vrchol souboru. Dlouholetý neprofesionální režizér Miroslav Nesvadba odešel, ačkoli jeho mnohaletá činnost v souboru byla mimořádně významná nejen umělecky, ale i pedagogicky. V prvním desítiletí se soubor orientoval především na zájezdovou činnost a na kvalitní angažovaný repertoár /současná i klasická hra česká i světová/, který vyvolal nakonec i potřebnou reprízovost. 1971 - 1978 spolupráce s Hajdou byla již soustavná, vyvrcholila Matkou Kuráží /1978/. 1976 ustavení SZK ROH. Pro soubor to znamenalo začlenění mezi jiné zájmové kroužky. Změna nevyvolala kolizi. Nastudovali Mahenova Nasredina, Brechtovu Pušku paní Carrarové, tři pohádky, Šuškinovy Energické lidi... Hostovali na JH, v Napajedlích a jinde, 1978 se uskutečnil zájezd do Polska. 1982 úspěch s Loupežnickou historií ve Znojmě. Významnou součástí práce souboru byla představení pro děti, 1956 -58, 1960 - 65 pravidelná. Členy souboru byli zejména mladí, začínající, vývoj pozitivně ovlivnilo nově adaptované prostředí Na starém pivovaře. Z výraznějších inscenací souboru do 1982 lze uvést Loupežnickou historii P.Gryma a Kterak se o princeznu čert pokoušel, podle Němcové. Od 1982 hráli pod názvem Divadelní soubor Domu kultury v Kroměříži /??/. Do 1992 v podstatě docházelo jenom k postupné generační proměně, celé pojetí práce zůstalo. Každý rok se uskutečnila jedna premiéra, zásadně studovali současné autory. Hráli doma, na zájezdech po Moravě a účastnili se obvyklých tehdy přehlídek. Zvláštní kapitolou v ochotnickém divadle bylo i Divadlo poezie. Počátky byly ovlivněny módním zájmem o takové umění na počátku 60. let. Náhodné dva večery poezie Fráni Šrámka /1956/ a starofrancouzské poezie /1957/ byly počátkem recitačního umění, jemuž se věnovali systematicky v Divadle poezie 1961 - 1971 /1977?/. Zahájili Večerem prokletých básníků. Z dalších inscenací např. Halas, Nezval, Jeffers, Jesenin, Hrubín, pásmo ke 30.výročí SNP, Pásmo o Fučíkovi, Večer ruské a sovětské hudby a poezie, Ovidius - J.Rictus, Pásmo k 50.výročí ČSR, Villon, Chlebnikov, Americká moderní poezie, Moderní poezie, Poslední dopisy ze Stalingradu, středověká poezie... Hráli na Starém pivovaře. Režie po celou dobu zejména Zd.Lajkep. (JM)
SBORNÍK ke třicátému výročí založení divadelního souboru SZK /Spojený závodní klub/ ROH Kroměříž (1952-1982). Kroměříž, divadelní soubor SZK ROH 1982. 37 s.,/27/ s.fot. kART kDÚ
In:Lajkep Zdeněk: Letméohlédnutí, str. 9 - 15, Vízdal Otakar: Divadlo dětem, str. 16 -17, Petráš František:Spolupráce divadelního odboru se zpěvoherním odborem Hanácké filharmonie, str. 21 - 22, Mazák Ladislav a Lajkep Zdeněk: Meditace kolem poezie a ochotníků., str.19 - 20.
In: Divadlo na Moravě 3., s.68
HRABAL, Gustav: 110 let ochotnického divadla v Kroměříži. Amatérská scéna 1975, r. 12, č. 8, s. 19 - 20. kART1928 divadlo NA NADSKLEPÍ. Divadelní představení v sále Husova sboru, pohádka Honzík Pára-asi 1940. Dále Rub a líc, Pohádka o Honzíkovi, Zvíkovský rarášek. .
BRUMLÍK,Josef Karel: Josef Karlík. Utkáno ze vzpomínek. Brno, Ryšavý asi 1997. s.10,23-24,45
1954 DS Palmagnetonu- Manon Lescaut
SÍLOVÁ,Zuzana: Věra Galatíková.Obrazy ženského údělu. Praha,Achát 1997. s.11
JUBILEJNÍ ročenka k šedesátému výročí založení Spolku ochotnického divadla v Kroměříži. Kroměříž 1925. ?
KROMĚŘÍŽSKÝ divadelní almanach. Red. Ludvík Páleníček.
Kroměříž, Karel Kryl 1941. 49 s. Kresby Jan Jílek. kART
In:Kvapil, Jaroslav: Poslání českého divadla
Hýsek, Miloslav: Poznámka o J.K.Tylovi
Srbová, Olga: Duch a tvar dramatu
Dostalová, Leopolda:Generace? Krise?
Matysová, Milada: Vyznání
Vydra, Václav: "Děkování" před oponou
Průcha, Jaroslav: Ochotníci a herci
Skřivan, Josef: Od tradice k vývoji
Pletka Václav: O divadelní kritice
Páleníček, Ludvík: Epištola k divadelním ochotníkům
Dante Alighieri: Peklo (Překl.O.F.Babler)
KAJDOŠ, Oldřich: Z dějin "Spolku ochotnického divadla" v Kroměříži. In: Osvětové číslo (s.8-9) příl. Vlastivědného sborníku pro mládež župy olomoucké 5/č.9 KK
LAJKEP, Zdeněk: Dějiny ochotnického divadla v Kroměříži. 1865-1945.Kroměříž, Pálková 1995.108 s., fot. kART
PÁLENÍČEK, Ludvík: Divadelní Kroměříž. In: Naše Kroměříž. Praha 1948.
PÁLENÍČEK, Ludvík: Kroměřížské ochotnické divadlo 1865-1965. Příspěvek k divadelním dějinám moravským.Kroměříž, MNV 1965. 77 s. kART
PAMĚTNÍ spis k 70.výročí založení Spolku ochotnického divadla v Kroměříži. 1865-1935 .Red. Bohumír Traube.Kroměříž 1935.
Přísp.:Dr.Fr.Herman, Gabriela Preisová, Jiří Mahen, Jaroslav Kvapil, Em.Janský, Boh.Traube, pohostinská vysoupení kART KK
SBORNÍK ke čtyřicátému výročí založení Divadelního souboru Domu kultury v Kroměříži. Red.Otakar Vízdal. Přehled inscenací 1982-1992. Kroměříž, Dům kultury 1992. Nestr. kART
ÚMDOČ 1922: Spol. div. och.
DDOČ 1930: Sídlo obvodu (Burian s. 199)
DS pobočky domu osvěty v Dolních zahradách nastudoval Paličovu dceru. Vypomáhal DS Pal Magneton. OD 1957/5, s.113.
DS ZK PAL - Magneton. OD 1957/7, s.145. OD 1957/7, s.156.
DS ZK Pal Magneton Paní ministrová.Vítěz festivalu v Napajedlích, účast v Luhačovicích.
OD 1958/5, s.102. OD 1958/5, s.114. OD 1958/8, s.188.
DS ZK Pal Magneton Poslední dějství /Remarque/,, účast na krajském festivalu v Luhačovicích, v Napajedlích.Dva andělé vystupují /G.Weissenborn/.
OD 1959/6, s.143. OD 1959/7, s.162. OD 1959/8, s.186-7. OD 1959/8, s.189.

JH 1955: DO ZK ROH Pal Magneton: Matuštíková: Kristina
JH 1972: Čapek: Matka
JH 1973: Hrubín: Křišťálová noc
JH 1974: "Orkény: Kočičí hra
JH 1975: Brecht: Pušky paní Carrarové
JH 1976: Divadlo na starém pivovaře, SZK: Mahen: Nasredin
FEMAD 1980: DS: Čechov: Dramatizované povídky
JH 1985: DS SK: Daněk: Životopis mého strýce
DT 97: DS Domu kultury: Bryll: Malované na skle
Loutkové divadlo:
LCH 1973, 1981,1985, 1987, 1995:Říše loutek - Dům kultury
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':