Databáze českého amatérského divadla

Texty: Ústí nad Orlicí, Excerpce pro MČAD 1998-2002

ÚSTÍ nad Orlicí o.Ústí n.O.
CČAD s. 49, 51, 80, 90, 93,119,136,158, 161, 264, 271, 302, 318, 364, 388, 402
Obr.CČAD s.319: Oldřich Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk, DS Vicena Ústí nad Orlicí, režie Alexandr Gregar, 1986.
Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Dětská scéna viz BČAD č. 1003
1812: Ochotnické divadlo v české řeči (s. 181)
1816: Gotter: Medea
30. a 40. léta 19. st.: české ochotnické divadlo (s. 290)
1841: Škroup: Dráteník (s. 308)
1844: Weber: Střelec kouzedlník (s. 306)
1848: Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
DČD II.
V rozmezí 1848 - 1885 zde působili autoři místního významu J. Víšek, F. Beneš, J. Svatava (s. 178)
80. léta 19. st.: reg. autoři František Anderlík a Jan Křtitel Kunovský (s. 460)
DČD III.
Založena "muzická společnost", nezavislá na faře a ke každé produkci znovu najímaná. Je možné, že v ní se producírovala, dle mého nejevištně, jen jako oratorium, Antošova
Sedlská vojna. (Ron)
PILKOVÁ: Hudba v českých zemích, 239.
1798-1805 nejstarší zprávy o divadle ve městě. Hrálo se v domě lékárnika Jana Andrese. Hrávalo se tu až do r.1818.

"V archivu Spolku divadelních ochotníků Vicena je uložena nejstarší památka na ochotnické divadlo v místě z roku 1798 - rukopis hry Arkadské divadlo. Na první straně jsou jména účinkujících. Druhý dokument je zmínka o provedení hry Selská rebelie, jejímž autorem byl místní regenschori Jan Jahoda, který zde učiteloval 1789-1824. Do 1818 se hrávalo česky a dávaly koncerty v domě lékárníka Jana Andresa, jehož choť rovněž účinkovala. 1818 přišli do Ústí manželé Rettigovi. Divadlo se tehdy zřejmě hrálo, protože Rettig je autorem několika her, z nichž jedna vznikla prokazatelně v Ústí. Ačkoli na př. o Hudební jednotě cecilské, zal. 1803, zprávy jsou, o divadle nezůstaly zachovány. 1829 se hrála ve staré škole Reymanova fraška Vyhrané panství. Nestor českých herců Hynek Vicena přišel do tohoto prostředí ve věku 10 let. Zařázení popisuje takto: "Průčelí jeviště, vystavěného z prken, bylo natřené šedě a mramorově namalováno. Nad jevištěm se skvěl na bílé půdě ozdobný nápis "Umění a vlast", na zadní stěně jeviště namalován byl les, v hledišti byla sklápěcí sedadla, rovněž šedě natřená a před jevištěm pulty pro hudebníky. Hráli tu vesměs ochotníci, měšťané, řemeslníci a úředníci".Původní volné sdružení bylo 1835 úředně oficiálně povolené jako Divadelní společnost města Oustí. Studenti a řemeslníci z trhů přiváželi z Prahy nové hry. Pokud nebyly, psali si je sami. Pochvalně se o tom zmiňují Květy a Česká včela. Hrály se všechny původní české hry a přeložené cizí, často v reprízách. 1835 z iniciativy Josefa Víška /Javorin ??/ zal. Divadelní společnost města Oustí. Hrálo se v prostorném sále hostince U bílého koníčka / též Dolení hospoda, též Dolnice/,později hotel Friml. Zde bylo instalované jeviště z Andresovy lékárny. Hrálo se zde až do 1936. Za těchto sto let budova ovšem prošla mnoha přestavbami podle představ ochotníků či majitelů. 1840-54 sehráli nejméně 120 her. Vicena, zdejší rodák a přítel Thámův a Tylův, se na zdejším divadelnictví podílel i se svou ženou Pavlínou. 1848 uposlechl výzvy pražských vlastenců a oba vstoupili do první české herecké společnosti Prokopovy. Podobně se o rozvoj divadelnictví zasloužil Jan Víšek, vyučil se v Praze cukrářem, ale byl i chóristou ve Stavovském divadle, v 26 letech se 1835 vrátil do Ústí a probudil zdejší ochotníky k novému životu. On a Fr.Beneš /Podle Ve službách Thalie II, rozdíl od Javorina??/ prosadili Divadelní společnost města Oustí. Získal sál v hostinci Dolnice a postavil zde jeviště. 1863 zal. pěvecký spolek Lumír, spjatý i s divadelní činností. 1867 provedli ochotníci tehdy velmi populární operetu Josefa Illnera Kvas krále Vondry XXVI. 1868 zal. Čtenářská beseda. Zároveň se rozpadla Divadelní společnost města Oustí. Mezi zasloužilými jmény ústeckých ochotníků je i jméno učitele Julia Kociána, otce Jaroslava Kociána a řada dalších. 1883 nastudovali v kostýmech úryvky z Hubičky, orchestr nahrazovalo harmonium se sextetem. 1896 bylo stávající sdružení postaveno na spolkový základ a dalo si název Spolek divadelních ochotníků Vicena. Učitel Jan Mazánek sepsal Paměti, které jsou kronikou ochotnického divadelnictví na venkovském městě. Je zde soupis všech hraných her a poutavě vylíčený spolkový a společenský život ve městě. 1919 bylo založené družstvo pro postavení divadla. 1937 bylo divadlo, jedna z moderních funkcionalistických budov v Čechách otevřené/Javorin: 1935-6 bylo divadlo postavení divadelní budovy??/. Neobyčejně těžce na členy spolku dolehla německá okupace 1938-1945, kdy mnoho z nich bylo persekvováno a většina z nich byla umučena v koncentračních táborech či zahynula při osvobozovacích akcích. První představení po osvobození 1945 se konala ve prospěch pozůstalých po těch, kteří zahynuli. (JM)
Ve službách Thalie II.s.339, Javorin s. 299, Smékalová
Patrně na přelomu 18. a 19. st. zde vznikla nejdůležitější písemná památka na tehdejší lidové hry Komedie o sedlské rebelii, jejímž základem byl text, napsaný Janem Antošem, kantorem v Němičeveci u Jičína 1775. Po vzniku KSČ 1921 zde hrál Dělnický divadelní soubor. Činnost skončil po zákazu KSČ 1938, členové vesměs přešli do jiných souborů.
ČERNÝ, František: Divadelní tradice východních Čech. Listy Katedry historie a Historického klubu, pobočka Hradec Králové,č.9, 1995.

1836 zal. Sdružení divadelních ochotníků
1866 obnoveno
1896 zal. Divadelní spolek Vicena
1996 zal. Emancipační divadlo paní Vicenové
Lázňovská
Po Avicenovi se zachoval rkp. Hry Arkádské zrcadlo /nikoli divadlo?/ . Určitější zprávy o divadle jsou z
postavené a bylo majetkem Družstva pro 1812, kdy choť lékárníka Anna Andresková /Manžel tedy ne Andres, ale Andreska nebo Andresek?/ nechala ve svém domě na rohu náměstí v prvním poschodí /později ul. Rychnovská/ divadlo. 1816 zde hráli tragédii Abelino, velký zbojník /Zschocke – Hýbl/, Medeu /zpěvohra, Gotter/ Ign.Thám/, Jan Dolínský aneb Krevní právo /Schikaneder/Heimbacher/, Živé hodiny /Prokop/, Noční můra /dle něm. zprac. Šedivý/, Vodní žínka /?/. Rettig byl autorem Kouzelné píšťaly a Neškodí přátel zkoušeti. 1829 se hrálo divadlo ve škole v radnici vedle kostela – Vyhrané panství / Fr.Raiman/. Dekorace zapůjčeny z lékárny. 1835 o prázdninách hráli divadlo studenti. Z Prahy se vrátivší byl Josef /?/ Víšek? 1836 – 1839 se hrálo divadlo v Dolní hospodě /později hotel Friml/. Do 1849 sehráli celkem 128 činoher, her se zpěvy a zpěvoher / Kotzebue, Méhul, Škroup, C.M.von Weber/. Provedení náročných zpěvoherních představení byla možná ve spolupráci s Cecilskou hudební jednotou, vedenou Fr.Hniličkou. Ta provedla i Haydnovo Stvoření světa, Zpěvohry řídil Vojtěch Stehno, později Josef Špindler. Na repertoáru ochotnických souborů 1840 – 1854 byly prakticky všechny tehdy v Čechách dostupné hry českých i cizích autorů a poměrně rozsáhlý repertoár zpěvoher či her se zpěvy. 1854 se Divadelní společnost města Oustí rozpadla /nikoliv 1868 – srovnej Ve službách Thalie II anebo Javorin/.1854 – 1860 aktivita poklesla v důsledku politické situace a epidemií. Po 1860 nastal příznivý obrat, převládaly ale hudební produkce. 1865 se ustavilo Nové sdružení ochotnické, hráli v Dolnici a v zahradě Havlenova hostince v Hylvátech. Repertoár byl velmi různorodý. Čtenářská beseda uváděla náročnější repertoár, především v dobrém výběru českou klasickou hru. 1873 ale činnost ochotníků v Besedě skončila. Poté znovu oživil divadlo Josef Svata, přišlý z politického trestu z Kutné Hory. Po roce se s ochotníky rozešel a divadlo se 1874 – 1875 nehrálo. V tu dobu se z popudu učitele Františka Nováka se činnost ochotníků obnovila, a to za podpory veřejnosti a dřívějších ochotníků. Režisérem byl Josef Svat, po něm Julius Kocián. Repertoár byl vybírán velmi poučeně. 1884 hostovala O.Sklenářová – Malá. 1893 skončila v Dolnici činnost tohoto volného ochotnického sdružení. 1896 zal. Divadelní ochotnický spolek Avicena. Zahájili Hilbertovou Vinou. Spolek měl 24 členů, z toho 17 činných. Repertoár byl vybírán se znalostí současné divadelní praxe, zajímavostí bylo např. provedení hry Chléb z milosti /Alexandrov/Moserov/R.Veselý/ s hudbou Jaroslava Kociána, tehdy konzervatoristy. Od 1902 měli ochotníci spolku konkurenci v souborech Spolku svatojosefovského, Jednoty řemeslnické, Lidumilu soc.dem. strany. Výběr her spolku byl nadále náročný, ale aktivita značně poklesla. 1907 – 1909 vnitřní organizační upevnění Aviceny vyvolalo opět vysokou aktivitu a také zájem veřejnosti. 1901 hostování slovenského souboru. 1907 – 1914 sehráli členové Aviceny 58 her, z toho 45 českých a 13 cizích. 1914 – 1918 se divadlo hrálo spíše jen příležitostně, výjimečnou událostí byla 1916 Lucerna k oslavě 20.výročí spolku. Celkem za války hráli 18 českých her a 1 cizí /Tyl, Skocha, Preissová, Mahen, Sokol-Tůma, Turnovský, Schäfer, Skružný…/. Jako hosté účinkovali s Avicenou Jaroslav Vojta, Růžena Nasková, Laura Želenská, členové souboru Národního divadla v Brně, Spolek divadelních ochotníků Kollár z Kyšperka, Smetanův okrsek v České Třebové, Tyl z Chocně. 1918 výpověď z hotelu Friml dala podnět k zal. Družstva pro postavení divadla v Ústí nad Orlicí. Do jeho vybudování hrál Avicena v Katolickém domě. /JM/
TÁBORSKÝ, str. 123 – 135.
MAZÁNEK, J.: Paměti ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí. Ústecké divadlo za války. Věstník Smetanova okrsku divadelních ochotníků československých, roč. II.,III. a IV.

pro jistotu (kvůli chronologické přesnosti) stručně opakuji hlavní události, přestože o většině z nich už zmínka v místopise existuje
Počátky divadla v Ústí - asi 1798 (Arkádské zrcadlo, Selská rebelie - provedeno asi 1805) - zpěvohry, neznámo kde byly provedeny. Později (do r. 1818) se hrálo u Andresů (Abelíno, veliký zbojník; asi 1816, potom další hry). 1829 zásluhou učitele F. Paukerta provedena hra Vyhrané panství. 1835 založena Divadelní společnost města Ústí nad Orlicí (J. Víšek - působil ve Stavovském jako chorista, F. Beneš, J. Spindler, J. Chládek, J. Štancl, F Kučera), jeviště zřízeno v sále dolní hospody (tzv. Dolnice, později Friml). Zahájeno aktovkami Žlutá zimnice a Čtyři stráže na jednom stanovišti. V letech 1836 - 1839 se hrálo velice často. V r. 1839 chystali ochotníci Grillparzerovu Pramáti, plány jim však zmařila Zeineckova kočující společnost, která po různých sporech tuto hru (bez úspěchu) odehrála. V tomto roce bylo rozhodnuto o zřízení vlastního nového jeviště a dekorací (malíř Hartman). V novém divadle sehráli do r. 1849 128 her (činohry, zpěvohry i opery). k ochotníkům se přidali další nadšenci, mj. Hynek Vicena. Zásluhou stálého zpravodaje B. Pešky (pseudonym B. P. Oustecký) vycházely ve 40. letech o ústeckých inscenacích zprávy v Květech a České včele. Hrály se hry české (Tyl, Štěpánek, Chmelenský, Klicpera ad.) i přeložené (Kotzebua, Raupach, Grillparzer, Nestroy, Holbein ad.). Divadelní společnost města Ústí končí svou aktivní činost v r. 1854. Do r. 1860 se och. divadlo v Ústí nehraje. K obnovení tradice dochází po r. 1860 zásluhou studentů. Ti v r. 1861 sehráli Divotvorný hrnec, Rohovín čtverrohý (Klicpera), Léčení lásky (Moličre). V témže roce byl rozšířen divadelní sál v Dolnici, bylo zřízeno stálé jeviště. do r. 1865 hráli zřídka studenti, v r. 1866 vzniklo Nové sdružení ochotníků. Organizování och. her se v r. 1867 ujal pan Havlena,aktivita ochotníků se pozvedla, v létě se hrálo i v exteriéru, v zahradě hostince v Hylvátech; v Dolnici bylo během r. 1867 sehráno 12 her. V r. 1868 p. Havlena odchází. V r. 1868 začíná vyvíjet divadelní činnost i skupina mladíků v domě řezníka Andrese, v témže roce začali spolupracoat s ochotnický sdružením. V témže roce byla založena Čtenářská beseda, která v 1869 přebírá řízení och. spolku. V následujících třech letech vykazují ochotníci horlivou činnost (až 13 her ročně), V r. 1873 však zaniká Čtenářská beseda i och. spolek. V témže roce však sestavil J. Svatba nový soubor, který opět uváděl jednu premiéru měsíčně. V polovině 70. let 19. st. dal podnět k obnovení činnosti sdružení div. ochotníků, které obnovilo svou činnost Moličrovým Lakomcem v lednu 1876. V témže roce bylo rozšířeno jeviště. Činnost na konci 70. let byla spíše nepravidelná, až v r. 1881 bylo sehráno pět představení. V r. 1882 byl přijat “domácí divadelní řád”, jímž se sdružení začalo řídit. V r. 1884 o prázdninách účinkovala ve studentském představení Sardouovy hry Poslední psaníčko členka ND Otilie Sklenářová - Malá. Až do r. 1890 hráli 5 - 6 představení ročně. Počátkem 90. let 19. st. aktivita ochotníků slábla (2 předst. ročně). V r. 1894 dochází ke změně majitele Dolnice a další modernizaci a dobudování jeviště. 1895 proběhlo slavnostní zahájení hrou K. Pippicha z české domácnosti. 1896 bylo na návrh pana učitele Mazánka volné sdružení ochotníků změněno na spolek Vicena, zahájeno bylo Hilbertovou Vinou, do konce roku bylo odehráno ještě pět her. Zhruba stejný počet her uvedli i v každém dalším roce až do r. 1914. v r. 1909 bylo jeviště vybaveno elektrickým osvětlením. (rep. např.: Šamberk: Břinkalovy trampoty, Jedenáct přikázání, Ostrovský: Viný bez viny, Preissová: Její pastorkyňa, A. a V. Mrštíkové: Maryša atd.) Hrálo se i v období I. sv. války, např. Kvapilova Princezna Pampeliška, opereta Mamzelle Nitouche, Jiráskův Otec, Tylova Paličova dcera atd. V r. 1918 zařídil Friml ve svém sále kino a spolek musel sál v Dolnici opustit. Tak se zrodila myšlenka postavení vlastní divadelní budovy, bylo založeno Družstvo pro postavení divadla. Prozatím nalezl spolek Vicena útočiště v prostorách Katolického domu. Spolek uváděl 5 - 8 premíér ročně. V r. 1921 bylo s velkým úspěchem provedeno Čapkovo R. U. R., jen několik měsíců po premiéře v ND. V létě 1921 bylo nákladem obce zřízeno divadlo v přírodě. V témž roce bylo, po dlouhých jednáních, opět vystavěno jeviště v hotelu Friml. K 25. letému jubileu spolku a otevření nového jeviště byla zinscenována Jiráskova hra Pan Johanes. K datu 30. 10 1921 sehrál spolek 189 představení. V r. 1922 uvedl spolek 11 premiér (např. Šrámkův Měsíc nad řekou). V r. 1924 nastudoval J. Lahulek (kromě 13 dalších představení) ve spolupráci se zpěváckým spolkem Lukes a Volným orchestrálním sdružením Smetanovu operu Dalibor. Spolek hrál stále v provizorních prostorách a tak v r. 1929, po několikaleté práci Družstva pro postavení divadla byl zadán projekt. Mezi dvěma projekty (arch. Radechovského a arch Roškota) byl vybrán projekt Kamila Roškota. V r. 1931 hostoval ve hře Faun mezi lidmi Eduard Kohout. V r. 1933 se spolek Vicena poprvé účastnil přehlídky Jiráskův Hronov. 7. 7. 1935 byl slavnostně položen základní kámen nového divadla. 1936 bylo představením Smetanova Tajemství nové divadlo slavnostně otevřeno. V předválečných letech se v ochotnické činnosti projevuje jistá stagnace způsobená mj. politickou nestabilitou. Spolek však pokračuje v činnosti i v letech válečných. V r. 1939 byla sehrána Babička B. Němcové, opereta F. Lehára Země úsměvů a Svobodovy Čekanky jako ryze národní česká činohra. V r. 1940 se soubor Vicena hrou Marie Rollerové Soukeníci poprvé účastnil Jiráskova Hronova. Kromě této inscenace provedl soubor v r. 1940 ještě osm premiér. V letech 1941 - 1943 bylo provedeno 36 premiér (!) (např.: Jirásek. Otec, Vrchlický. Noc na Karlštejně, Sofokles: Antigona, Šrámek: Léto), zaznamenán byl i nárůst členské základny splku. Po válce zahájil soubor činnost 29. června 1945 slavnostním představením Čapkovy Matky. V r. 1946 proběhly oslavy 50. let existence spolku a 10. let postavení divadla, provedena byla např. i Smetanova opera Hubička. Během následujících tří let je také postupně provedena celá Vrchlického a Fibichova trilogie scénických melodramů Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův a Smrt Hipodamie, v dalších letech jsou hrány hry Čapkovy, Jiráskovy a Langrovy, z překladů Moličre, Lope de Vega, O. Wilde, Goldoni, Ostrovský. V představeních často hostují přední profesionální herci (Jarmila Kronbauerová ve Smíru Tantalově, 1947; Karel Höger, Vlasta Fabiánová a Jan Pivec v Langrově Jiskře v popelu, 1950; Zdeňka Baldová v Morálce paní Dulské G. Zapolské, 1956; a další). V r. 1952 vstupuje soubor Vicena do ZK UTEX, v r. 1956 dochází k formálnímu rozdělení souboru a část členů začíná hrát pod hlavičkou Rudého koutku KOVOSTAV, k znovusjednocení dochází v r. 1958 pod hlavičkou nově ustaveného Jednotného závodního klubu. V 60. letech se na repertoáru objevuje Daňkova komedie Svatba sňatkového podvodníka, Kohoutova hra Za 80 dní kolem světa, Karvašova Antigona a ti druzí, v r. 1966 i Ionescova Plešatá zpěvačka. V r. 1966 se ještě uskutečnilo představení detektivní hry Půlnoční vlak, po jehož provedení se soubor ne sedm let odmlčel. K obnovení činnosti došlo v r. 1973 pohádkou Sůl nad zlato. V r. 1974 nastudoval režisér Ruda Raiman k Roku české hudby představení Dvořákovy Rusalky, v němž použil nahrávky opery provedené předními českými pěvci jako playbacku k projevu němých herců a tanečníků. Úspěch tohoto představení podnítil soubor k další činnosti. V 70. a 80. letech byly uváděny 1 až 2 premiéry ročně, ale většinou s větším počtem repríz i na zájezdech. V říjnu 1986 proběhly oslavy 50. výročí otevření divadla - proběhla přehlídka divadelní tvorby souboru Vicena (Vévodkyně valdštejnských vojsk, Žena v trysku století a Dům na nebesích). Nejúspěšnější představení druhé poloviny 80. let byla inscenace Daňkovy hry Vévodkyně valdštejnských vojsk, která byla od své premiéry v r. 1986 do r. 1990 67 reprízována. V r. 1987 zvítězila na Jiráskově Hronvě, byla hrána na četných zájezdech i v zahraničí. Záznam tohoto představení byl pořízen Československou televizí. V r. 1990 nastudoval soubor Havlovu Žebráckou operu. Velký úspěch sklidil Aristofanův Ženský sněm (1992). Od r. 1993 do r. 1996 byla práce souboru opět přerušena. K 100. výročí souboru v r. 1996 zinscenoval režisér Martin Malínek Čapkovo drama Věc Makropulos. Premiéra proběhla v rámci oslav 100. výročí založení divadelního spolku Vicena přesně v den jeho vzniku 28. 9. 1996. (OS)
ALMANACH Vicena 1896 - 1996. Připravil Pavel Sedláček. Klubcentrum, Ústí nad Orlicí 1996. kART
ALMANACH divadelního souboru JZK ROH "Vicena" 1896-1976. /Pavel Sedláček, Alois Polák/. Ústí n.O., Jednotný závodní klub 1976. 32s. Str
MAZÁNEK, J.: Paměti ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí.
In:Věstník Smetanova okrsku divadelních ochotníků československých, 2, 1926 Sch
MAZÁNEK, Jan: Paměti ochotnického divadla města Ústí nad Orlicí od prvých začátků až do založení spolku Vicena. Ústí nad Orlicí, vl.rkp. b.d.. 417 s. SOkA Ústí nad Orlicí
NYGRÍN, Jindřich: Nejstarší divadlo v Ústí nad Orlicí. Letopisy 1939/94-6 KK
PAMÁTNÍK ústeckého divadelnictví 1836-1936. Ústí n.O., Družstvo pro postavení divadla 1936. Mkd, Čer.
ROLLEROVÁ, Marie: Sto let ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí 1978.
/ SEDLÁČEK, Pavel/:50 let divadla v Ústí nad Orlicí - 1936-1986.
Ústí nad Orlicí, Okresní knihovna 1986. 30 s. foto v příl. Ondr Str
SEKOTOVÁ, Věra, SEDLÁČEK, Pavel, PRůCHOVÁ, Zuzana: Almanach Vicena 1896-1996.
Ústí n.O., Klubcentrum 1996. 90 s. s obr. kART
DDOČ 1930: Sídlo kraje (Burian s. 198)
Táborský: s. 123 - 135ÚMDOČ 1922: S.d.o.Vicena ÚMDOČ 1925: Dram. odb. jedn. Orla Čsl.
DS Vicena ZK Utex Paličova dcera ke 120.výročí ochotnického divadla v místě. Dále Cop /B.Viková-Kunětická/. Zájezdy. Nastudovali i Zapadlé vlastence, celkem 50 účinkujících včetně dětí. V přípravě Škola pomluv a Slečna Maličevská /Zápolská/. Dětský DS nastudoval Babičku, Bubáky a hastrmany...
DS Vicena (Dotazník ÚLK 1999.)

Loutková scéna v ZK Utex nedělní odpoledne. DS též na Jedenáctileté střední škole /Filosofská hitorie/. /JM/
OD 1957/5, s.113.

Dětský DS DP. Zkoušky čerta Belínka společně s DS ZK Perla.
OD 1959/2, s.46.

Adresář 93: DS Vicena, ÚMDOČ 1924: Děln.d.s.Sršeň, D.o.Sport.klubu,
1836 byla ve městě povolena činnost Prvního sdružení divadelních ochotníků. Po jeho zániku vzniklo v r. 1866 Sdružení divadelních ochotníků, které se po 30 letech přeměnilo na Spolek divadelních ochotníků Vicena v r. 1896. Sté výročí ochotnického divadla v r. 1936 oslavilo Ústí nad Orlicí otevřením nové divadelní budovy. Městské muzeum výstava dokumentů.
Ústecký zpravodaj, č.3, 1996
1996 Oficiální křest netradičního amatérského Emancipačního divadla paní Vicenové.
Orlické noviny, 29.06.1996
1996 divadelní přehlídka Ústí nad Orlicí 96 - Rok divadla, při příležitosti 160. výročí založení Prvního sdružení divadelních ochotníků, 100. výročí založení divadelního spolku Vicena a 60. výročí otevření Roškotova divadla.Výstava ke 100. výročí divadelního spolku Vicena.
Ústecký zpravodaj, č.16-17, 1996
1998 27. ročník Dětské scény - celostátní přehlídka dětských souborů (dětské divadlo, dětské loutkové divadlo) a celostátní dílna dětského přednesu
Kormidlo, č.2, 1998
1998 ochotnický spolek Vicena otevřel novou divadelní klubovnu. Členové souboru ji sami vybudovali ve sklepních prostorách ústecké Malé scény díky pochopení města a podpoře mecenášů především z řad divadelníků.
Ústecký zpravodaj, č.12, 1998

1940 JH: SDO Vicena: Rollerová: Soukeníci
1987, FEMAD, JH: Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk
1989 JH: Slavkin: Špatný byt
1994 JH: Soubory C-dance a ZUŠ: Veverková: Tanec, tanec1996 JH: Všichni na jednom jevišti
1998 JH: Veverková: O věcech a lidech
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':