Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2005, č. 2, s. 50. Jaroslav Stuchlík.

Divadelní festival JID 20–05

Vysočinu jsme na mapě českého amatérského divadla několik let postrádali. V posledních pěti letech buduje v Jihlavě Iva Fexová festival, který se pomalu dostává do povědomí divadelní veřejnosti. Co charakterizovalo letošní ročník? Především nás potěšila velice slušná návštěvnost představení a milá atmosféra festivalu s důkladnou a bezchybnou, ale nevnucující se organizací. Skutečně krásné a příjemné „Divadlo Na kopečku“ umístěné v malebném prostředí místní psychiatrické léčebny, poskytuje této divadelní přehlídce skvělé zázemí. Naprostým překvapením pro nás porotce byla nevídaná účast na hodnoceních jednotlivých představení. Jezdím už po festivalech mnoho let, ale takhle masovou a aktivní účast především mladých lidí na diskusi nepamatuji.
Také úroveň festivalu potěšila. Vyložené divadelní prohry jsme jako porotci (Michael Junášek, Taťána Schöttnerová a Jaroslav Stuchlík) téměř nezaregistrovali. Nominovaná a doporučená představení jsou špičkovou ukázkou moderního amatérského divadla. Některé soubory vykazují pozoruhodnou divadelní vyzrálost. Líbila se nám vysoká úroveň jevištního zpracování, která je společná všem nominovaným a doporučeným představením. A nyní k jednotlivým inscenacím a souborům:
Zahájení připadlo místnímu DS Hobit s představením Medvídek Pú. Mladí herci (nižší ročníky místního gymnázia) nabídli v dobrém slova smyslu studentské divadlo s živou, autorskou muzikou, a především kolektivním výkonem. Snažili se pracovat s jevištní zkratkou a s divadelním znakem. Odvedli dobrou práci při hereckém budování charakterů jednotlivých postav zvířátek. Všichni herci disponovali skutečně velice dobrým hlasovým projevem. Soubor však selhal při práci s textem. Inscenátoři se pokusili převést celou knížku do jevištního tvaru. Představení se tak natáhlo na neúnosnou délku. I tak museli herci na jevišti spěchat, a to bylo patrně zásadní příčinou nedostatků. Divák těžko rozlišovat expozice a konce jednotlivých příběhů, scházel temporytmus, situace byly nedotažené, postrádali jsme důslednost a přesnost. Pro diváka tak bylo představení nepřehledné a zejména za druhou polovinou také odtažité.
DS Obludárium z Nového Města na Moravě přivezlo hru Kam nechodí vrána, tam… a neb Hra na Aničku. Skupina děvčat se pokusila přenést na jeviště píseň Vlasty Rédla Bol raz jeden král uhorský. Jejich snaha však zůstala u pouhé ilustrace. Nezdařilo se jim uchopit atmosféru písničky. Příběh se ztrácel a nebyl pro diváka příliš srozumitelný. Scházela zřetelnější dramatická stavba a také výraznější užití divadelních prostředků. Postrádali jsme zřetelný inscenační záměr.
Monodrama Hotovo. Konec! předvedl Lukáš Kobrle ze souboru DS Ambrosia z Hradce Králové. Jako velice sporná se jevila volba textové předlohy. Životní krize čtyřicátníka není příliš adekvátní téma pro dvacetiletého herce. Výsledkem byla herecká křeč a naprosto nevěrohodně vybudovaný charakter postavy. Ani režie zhlédnutému tvaru příliš nepomáhala. Nenápadité aranže, opakující se schémata jednání a situací, to vše navozovalo atmosféru stereotypu. Špatná práce s rekvizitou a absence scénografie jen podtrhla bezradný dojem celého představení.
Snad pouhým zpestřením mělo být představení Jihlavského DS Momentálně odvážní. Text Williama Saroyana Jak se dělají peníze označili jako „velmi krátkou hru“. Jejich pětiminutová hříčka však vykazovala parametry dobrého a „dospělého“ divadla. Satirickou předlohu realizovali pomocí studentské recese, chytrého humoru, s ironickým odstupem a naprosto neideologicky. Stínohru užili účelně a zdůvodněně především jako prostředek divadelní zkratky. Postupy videoklipu přetavili do zajímavého jevištního jednání. Neokoukaně a velice originálně se vyslovují k tématům konzumního chování, globálních ikon a přehnané amerikanizace. Tato divadelní pětiminutová miniatura bude ozdobou každé divadelní přehlídky.
První z vrcholů přehlídky představoval DS Chandra ZUŠ Nové Město na Moravě. Dívčí soubor přichystal představení Nikdo není daleko na motivy poetické prózy Richarda Bacha. Inscenace pracovala s prvky pohybového a loutkového divadla (totemová loutka). Choreografie představení se vymyká běžným amatérským klišé pohybového divadla. Dívky dokonale zacházely s prázdným jevištním prostorem. Soubor je důsledný, ukázněný a navzájem dokonale sladěný tým. Herecká práce klade důraz na detail a pečlivost. Vytvářejí osobitý jevištní tvar, jednají moderní divadelní řečí a udržují intenzivní a esteticky velice působivou poetiku. Přestože jde o kolektivní práci, vnímáme přesnou režijní koncepci a záměr.
Spřízněný, pro změnu pánský soubor, DS Chandraradar pokračoval v mimořádně kvalitních výkonech divadelníků z Nového Města na Moravě. Text své inscenace Koně poskládali z rozličných zdrojů s postmoderní nevázaností. Předvedli dokonalou práci s rekvizitou (židle). Skvěle nakládali s prázdným jevištním prostorem. Divadelně a herecky diváka uchvacovala zejména práce s gagem. Představení charakterizovaly přesně vybudované a bezchybnou expozicí a pointou vybavené situace. Představení ani na okamžik neztratilo spád a rytmus. Obě novoměstská představení souborů DS
Chandra a Chandraradar jsou špičkovou ukázkou moderního amatérského divadla.
DS Spoušť z Jihlavského gymnázia přichystal autorskou hru Paragraf 230. Poněkud nedivadelní, spíše filmovou poetikou se vyjadřující inscenace se snažila reflektovat aktuální téma sebevražd mladistvích. Nesporně velice záslužný záměr však narážel na jevištně rozpačité řešení. Zejména scházel jasně a srozumitelně definovaný konflikt v jednání postav. Vnitřní „zranění“ jednotlivých postav jsme spíše jenom tušili. Pozadí událostí unikalo a divák se mohl pouze domýšlet, co je motivem jednání. Samotný akt sebevraždy v závěru pak divadelní bezradností jen potvrdil rozpačitý dojem. Přesto inscenace nabízela silnou atmosféru a tvůrčí tým zaslouží pochvalu za snahu poctivě zvládnout téma, které se bytostně dotýká mladých lidí.
Další představení DS Ambrosia z Hradce Králové otvíralo třetí den přehlídky. Autoři přišli s variací na téma Romeo a Julie. Zvolený přístup byl ke škodě věci více filosofující a moralistní než divadelní. Charaktery postav herecky budovali pomocí značně vnějškovitých a v tomto kontextu také přehnaně teatrálních gest a rozbujelé mimiky. Režie připustila bezradné postávání a nehledala divadelní akci. Na jevišti často a rádi podléhali sentimentu. Tvar neměl rytmus a často ztrácel spád.
Poněkud rozporuplný dojem přineslo představení DS Domino DDM Pelhřimov. Jejich Říše snů podle knihy E.M. Remarqua předložila intenzivní formou a se zřetelným osobním nasazením zpracované téma postavení romantiky v dnešním světě. Soubor dokázal ustát příběh na hranici červené knihovny a přesvědčivě se pokusil obhájit potřebu romantické poetiky ve světě dnešních mladých lidí. Tomu pomohla především výrazná, i když poněkud direktivní režie. Díky ní soubor udržel diváckou pozornost i přes poněkud kostrbaté a nepřirozené herecké výkony a nepříliš šťastně vystavěné charaktery postav. Velice svébytný divadelní pokus, který ukazuje, že i poněkud expresivní romantika může být divadelně zajímavá. Tomu dosvědčovala také vstřícná reakce převážně mladého publika na tuto inscenaci.
Rozruch v Andénách Borise Viana v podání DS Volná asociace z Přibyslavi způsobil skutečný rozruch a zařadil se k vrcholům Jihlavské divadelní přehlídky. Živá bigbeatová muzika na jevišti, energie a nadšení rozsáhlého souboru, bizardní a absurdní poetika B. Viana charakterizovaly toto představení. Inscenátoři přišli se spoustou skvělých jevištních nápadů. Pracovali s gagem, překvapivými, až šokujícími řešeními, nešetřili fantazii a používali moderní divadelní jazyk. Souboru se zdařilo v celistvosti přenést do inscenace zvláštní atmosféru Vianovy knihy a také autorovu bizardní estetiku, a to zejména prostřednictvím velmi zdařilého kostýmního řešení. Užívají drsného humoru, ale zároveň nepotřebují být nevhodně a zbytečně vulgární. Zejména v druhé polovině představení poněkud ztrácelo na tempu a projevila se určitá divadelní nezkušenost souboru. Jsou však strhující, nadaní, bezprostřední a zcela určitě mohou mít velkou budoucnost.
Tolik k příjemnému a velice kvalitnímu festivalu JID 20–05. Porota se rozhodla doporučit inscenaci Jak se dělají peníze DS Momentálně odvážní a nominovat představení Nikdo není daleko na Náchodskou Prima sezónu. Dále porota doporučila DS Volná asociace s představením Rozruch v Andénach a nominovala DS Chandraradar s inscenací Koně na Šrámkův Písek 2005.
Jaroslav Stuchlík
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':