Texty: CÍSAŘ, Jan o Ženském boji v Amatérské scéně 2000, č. 2.

Jirásek (a také Jednota divadelních ochotníků) z Úpice sáhl po Ženském boji. A potkal se samozřejmě s problémem, s nímž se setkají - mohou-li se odvolat na své letité zkušenosti s inscenacemi tohoto Klicperova textu - s problémem jak ty postavy z bájného smyšleného světa slovansko-klicperovské mytologie učinit divadelně přitažlivými, korespondující s dneškem. Někde se to nepodařilo vůbec. Bořena na příklad zůstala recitující hlasatelkou ušlechtilých idejí, jindy se to povedlo více či méně, leč že to je jediná možná cesta k tomu, jak tento text učinit živou divadelní kvalitou, ukázal Pavel Švorčík ve svém Storohovi, kterého - i díky anachronickému kostýmu, jenž mísí řadu prvků - zahrál jako trochu byrokratického, trochu autokratického ale především alibistického a oportunistického strejce, jenž si hraje na velkou autoritu a mudrce. Ale i tak: to představení bylo příjemné svou atmosférou, sympatické svou snahou o svižný spád.