Texty: AS 2004, č. 4, s.10, Iva Peřinová.

Závěrečné slovo poroty 53. Loutkářské Chrudimi

Chrudim hostila letos loutkářskou přehlídku už po třiapadesáté. Je to půvabné městečko jako stvořené pro setkávání lidí, které spojuje zájem, chuť a někdy i neodbytná posedlost ovládnout dřevěnou Thalii – tento podivný, poněkud minoritní kumšt. Bylo tu uvedeno 19 inscenací vybraných z krajských přehlídek a k nim bohatý doprovodný program. Kdybychom si vypočítali průměrný věk účastníka letošní přehlídky, zjistili bychom, že české amatérské loutkářství rozhodně nestárne.
Jaké výrazné tendence tu bylo možné vypozorovat? Za prvé Chrudim přepadlo a uchvátilo DNO. DNO je to, co nabije sál. Nejen chytrou zábavou a skvělým muzicírováním, ale i původní dramatickou tvorbou. DNO ale neznamená rozednění z loutkářských temnot, v nichž se naše Múza občas ocitá. DNO je své a vnějším napodobováním jeho poetiky by bylo možné snadno sklouznout k pokleslosti.
Dále zde bylo k vidění i jakési vymezování se vůči hře s loutkou či zesměšňování loutky jako výrazového prostředku. Nic proti tomu, má-li tento přístup co říci. Dobrá parodie však může vzniknout pouze na základě dokonalé znalosti parodovaného. A právě toho jsme tu v tomto případě mnoho neviděli. Je známo, že české loutkářství má bohatou tradici. Ale zázračnou moc loutky nám přijel předvést slovinský loutkář, toho času student 1. ročníku KALD DAMU. Neměli bychom – všichni my skvělí – nad touto skutečností trochu znejistět?
Jak pravil náš slovenský porotce letošní přehlídky: Loutkáři by se tady dali rozdělit do tří kategorií. Vodič, polovodič a izolant. O tom, že není zdaleka tak zle, však vypovídá snaha i zaujetí mladé a nejmladší loutkářské generace...
Přejeme tedy příští Loutkářské Chrudimi hodně úspěchů a pevné zdraví.
Iva Peřinová