Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2006, č. 4: Petra Rychecká: Divadelní živly...

DIVADELNÍ ŽIVLY NA ŽIVELNÉM BRNKÁNÍ V BRNĚ

Živelně vznikla před třinácti lety přehlídka Brnkání, která se časem stala nesoutěžní přehlídkou a dílnou dětských divadelních souborů z celé republiky, často i s hosty ze zahraničí. Vznikla živelně z potřeby setkat se s přáteli z dalších divadelních souborů, vidět u nás v Brně, ve Středisku volného času Lužánky, představení těch nejlepších, a zároveň dát příležitost i těm, kdo teprve – stejně jako tenkrát my, Brnkadl – začínají. Umožnit jim setkat se bez soutěžení, poznat se nejen díky představením, ale i ve společných dílnách, při happeninzích, večerních programech a v neposlední řadě i diskuzích o představeních.
I její třináctý ročník byl organizován především vedoucími a dětmi z DDS Brnkadla, kteří se starali o chod přehlídky, psali a vydávali přehlídkový časopis BRK, organizovali happeningy a společné večery a samozřejmě také vystupovali se svými představeními. Jim pomáhali také pracovníci Střediska dramatické výchovy, studenti Pedagogické fakulty MU a další lektoři, kteří v dílnách učili děti divadelním dovednostem. Dopolední dílny tak umožnily ochutnávku loutkářství, bubnování, výtvarných činností, práce s příběhem, tvůrčího psaní, pohybového divadla apod.
Brnkání se letos zúčastnilo 11 souborů se 14 představeními, což bylo okolo 180 dětí a dospělých, kteří ve dnech 1. - 4. června obývali SVČ Lužánky s přilehlým parkem a Divadlo Barka. Přehlídka byla už tradičně organizována i díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Brna.
Svět je stvořen ze čtyř živlů – vody, vzduchu, země a ohně – a stejně tak i divadlo potřebuje ke své existenci něco základního, bez čeho by nemohlo fungovat. Možná, jak se na tom shodly děti na letošním Brnkání, jsou to pohyb, slovo, příběh a herec – ingredience, které namíchány v různých poměrech dávají dohromady jedinečnost každé inscenace. I z tohoto úhlu pohledu se dá podívat na jednotlivá představení, která jsme měli možnost na Brnkání letos vidět.

SKUPINA DĚTÍ VE VĚKU 13 - 16 LET
Jednu velkou skupinu tvořila představení, hraná dětmi ve věku 13 – 16 let. Základním použitým živlem tu bylo slovo a v o něco menší míře příběh a herectví. Možná jen náhodou se letos na Brnkání sešlo více souborů s dětmi v tomto věku, jejichž představení se vyznačovala snahou hrát „příběh ze života“ o tom, co nám táhne hlavami, jak žijeme apod. Nejvýraznějším představitelem této skupiny byl soubor NE.DIV.SE. z Broumova s představením Holky, s.r.o. Pohled do života teenagerů, deníkových zápisků patnáctiletých holek a kluků, vztahů mezi nimi, pokusů o první cigaretu, pusu, rande apod. by mohl být zajímavou sondou, kdyby jen nesklouzával po povrchu, kdyby hledal a nalezl metaforu, která by vše posunula do roviny divadelního obrazu. Má-li být takto citlivé téma pravdou, musí být také velmi citlivě ztvárněno. Tady bohužel byly zobrazované děti svým jednáním, slovníkem i nepravdivostí směšné i pro své vrstevníky v hledišti. Něco podobného, snad jen s rozdílem jakéhosi pokusu o pohádkovou nadsázku, jsme mohli vidět v představení ZŠ Moravské Budějovice s názvem Třída. Tentokrát se jednalo o školní výlet kamsi do lesů pod vedením úchylného pedagoga, z něhož se postupně vyklubal skřet, toužící se pomocí nebohých dětí dostat zpět do pohádkové říše. I když pomineme, že hrajícím dětem bylo okolo 12 až 15 let, a už základní námět byl zjevně mimo ně, nelze neupozornit na šarži hlavního představitele, která byla na hranici únosnosti pro něj, jeho hlasivky i pro diváky. Práci se stejnou věkovou skupinou jsme mohli vidět ještě v dalších čtyřech představeních. V Seanci Divadla Verdikt, v představení Comic House Divadla Orwell, v ukázce z práce DDS Brnkadla – skupiny Kubíci – s názvem Guláš a konečně ve dvou hororových povídkách oddílu Přepravka téhož souboru s názvem Hrob ve sklepě a Děti na mostě. Seance byla ukázkou rozpracovaného představení o lidech z psychoterapeutické skupiny, jejich osudech, o tom, co se s nimi děje vevnitř a co z toho je vidět ven. Mohli jsme díky tomu vidět pokus o psychologické herectví, o vedení postavy a její budování z vnitřního pocitu. Podobně tomu bylo i v představení Comic House, jehož námětem je jakýsi archiv lidských osudů, zkoumaný dvěma mimozemšťany, kteří si pouštějí video ze života jednotlivých postav. Ty pak můžeme sledovat v různých okamžicích jejich životů, v různém věku a momentech jejich vývoje. Oba soubory jsou vedeny absolventkou Ateliéru dramatické výchovy DiFa JAMU Karolínou Palátovou, a snad i proto se u obou setkáváme s poměrně netypickým způsobem práce s dětským hercem.
Ukázka z Guláše DDS Brnkadla – Kubíci byla natolik krátká, že se na ní dá vysledovat snad jen typická potřeba dětí určitého věku zabývat se horory, vraždami a tajuplnými události. To se ostatně v daleko větší a propracovanější podobě objevilo i u oddílu Přepravka DDS Brnkadla, který na Brnkání uvedl své dvě hororové povídky Děti na mostě a Hrob ve sklepě. Horor je něco, co vyžaduje téměř lékárnické vyvažování jednotlivých ingrediencí – postupné narůstání napětí, propracované charaktery, záhadu pomalu odkrývanou a vše nakonec pohlcující, práci s temporytmem a gradací. Přepravce se to tentokrát podařilo a husí kůže v hledišti naskakovala všem, byť jisté rezervy obou povídek jsou především v propracovanosti charakterů a některých hereckých výkonech.
Do kategorie výpovědí patřilo i bonusové představení jednoho herce, už odrostlého z dětského souboru, Jakuba Labora z ostravského Dividla. Představení Vězeň bylo monologem z textů V. Vysockého o člověku, bilancujícím mezi životem a smrtí, mezi normalitou a šílenstvím, mezi dvěma osobnostmi svého já. Byla to zajímavá cesta a práce, přestože by celku pomohlo režijní vedení a nadhled nad tématem.
Přechodem mezi touto a následující skupinou je soubor HOP-HOP z Ostrova s představením Jinak je s tebou amen. Zvolil zcela nepohádkové téma šikany, strachu z autorit a toho, jak jedna chyba vede k druhé a ta ke třetí, až se vše sesype a zavalí celé okolí. A jak je těžké se přiznat k chybě – pro dítě i pro dospělého. V tomto případě se jak díky divadelním prostředkům, tak i díky dětem schopným téma předat, podařilo vytvořit divadelní obraz skutečnosti, aniž by jakkoliv působil uměle a neuvěřitelně.

MLADŠÍ NEBO VĚKOVĚ SMÍŠENÉ SKUPINY DĚTÍ
Nejtypičtějším příkladem této kategorie bylo představení Dorotka a její kamaráti DDS Kamarát ze slovenského Martina. Příběh Čaroděje ze země Oz zde byl zjednodušen a přizpůsoben divadlu, zůstal však pokusem o velké divadlo se silným příběhem, tématem přátelství a pohádkovými postavami. Nejsilněji tak působil moment zlidštění čaroděje a jeho odhalení se jako obyčejného člověka, toužícího po dobru i za cenu podvodu. NE.DIV.SE. z Broumova přivezl s mladší skupinou dětí pohádku Cesta paní Kaňky, což je příběh o pohádkové zemi, kde potřebují inkoust a o jeho hledání. Základním problémem byl příběh sám, velmi složitý, nepochopitelný, kombinující v sobě hned několik rovin, které navíc hrající děti nebyly schopny nijak odlišit. Jejich nedostatečná vybavenost pak vede k popisnému a vnějškovému herectví a nejrůznějším nešikovnostem na jevišti. Popisnost se projevila i u pohádky O hadovce smrduté souboru DaLS Blučina, byť výsledný tvar byl ovlivněn absencí tří dětí. Mnohem lépe dopadla svěží loutková pohádka O třech sněhulácích téhož souboru, která přinesla vtip, nadsázku a ucelený tvar. DDS Brnkadla se na přehlídce ukázal ještě jednou, a to premiérou nejmladšího oddílu Golemové s názvem Sally, tvá kamarádka z Anglie. I tady byla základním kamenem úrazu předloha, která v sobě nemá dostatek dramatickým momentů a napětí a svádí k popisnosti, neboť to je její nejsilnější stránka. Přesto se vedoucím Golemů podařilo najít zajímavou a velmi divadelní formu ztvárnění. Jejich dalším úkolem je pročistit příběh a důsledněji pracovat na jeho dramatické stavbě.
Mimo tyto dvě velké skupiny stálo představení souboru Ty-Já-Tr z Prahy, který přivezl letos na Brnkání představení Český rok (jaro, léto). Koláž říkadel, pranostik, povídaček a lidových písní, které se vztahují k těmto dvěma ročním obdobím. Hezká a kultivovaná forma, střet světa mladších a starších, záslužná práce s lidovou slovesností… jen se vnucuje otázka, proč? Je tohle něco, co dětí baví hrát? Co chtějí dělat? Představení, v němž chybí příběh, vztahy, vývoj, ale které je prostě hezké, čisté, milé… Základním živlem byly slovo a pohyb.
Brnkání je přehlídkou výjimečnou tím, že se na ní bez nějakého velkého srovnávání setkávají soubory velmi zkušené s těmi začínajícími, že je na ní možné předvést pouze ukázku z představení, že toleruje vstupy vedoucích do chodu představení a dává slovo dětem k tomu, aby vysvětlily, proč a co hrají, jaké byly jejich záměry a co je baví a co ne. V dětských diskuzích se tak často projeví to, co z představení můžeme jen tušit – jaký je vztah dětských herců k jejich představení a jaký je na něm jejich podíl. A většinou se tím vysvětlí většina otázek. Stejně tak tomu bylo i letos a já pevně věřím, že Brnkání zůstane takto otevřenou scénou i v dalších letech. Ostatně – stačí se přijet přesvědčit: příští rok začátkem června v brněnských Lužánkách na shledanou!
Petra Rychecká
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':