Databáze českého amatérského divadla

Texty: Drak - 2002; Něco z Dekameronu - 2003; Okna + Ani zrnko pepře pro Czermaka - 2006; Rusalky - 2007;

HULEC, Vladimír: Divadlo je pomeranč - 41. Šrámkův Písek, 23. -26. 5. 2002, AS 2002, č. 3, s. 29 - 34.
Hradec Králové, Divadlo Jesličky, stálá scéna ZUŠ Na Střezině, Jevgenij Švarc: Drak.
Obdobně na herectví byla postavena inscenace Švarcova Draka hradeckými Jesličkami. Soubor prokázal - jak je ovšem již léta po celém Polabí známé - vynikající pedagogické vedení. Všichni herci umějí zcela přirozeným způsobem na jevišti existovat, pracovat s vlastní postavou, rozvíjet situace a pointovat je. I výprava - zvláště kostýmy - přesně odpovídala zvolené divadelní koncepci a dotvářela inscenaci do komplexního tvaru. Jen ten Švarc mi trochu neseděl. Podobenství o totalitě a posttotalitě je až příliš průhledné, až příliš pohádkově jednoznačné. Ovšem vezmete-li inscenaci jako pohádku s divadelně aktualizovanými vstupy současné pop-music, bude vám v hledišti dobře. Drak (Andrej Drbohlav) je nádhernej mužskej, a když umře, promění se ve funící, dojemnou dračí hlavu. Purkmistr resp. kancléř (Martin Škeřík) a jeho syn Henrich (Milan Tomáš) jsou dokonalí padouši, slizcí a lepkaví jak hlemýždí maz a Elsa (Veronika Khmorová) neodolatelně krásná naivka. Lancelot (Ondra Majuk) je typický český hloupý Honza, dobrák od kosti, který strach nezná, neb nezná nic, a proto je „profesionální“ hrdina, a madam Archivária (Martina Erbsová) je téměř kafkovská figura chladné dámy, nepříjemné „baby“, temné jak neprobádaná pustina. Tak bychom mohli pokračovat dál o všech - skutečně všech, včetně těch s nejmenšími rolemi - hercích. A protože já herce miluju, miluju i Jesličky a jejich vedoucí a režisérku Emu Zámečníkovou.

Také jsem navštívil aspoň část letošního Semilského paroháče. Velice, velice se mi líbily Jesličky z HK a jejich představení Něco z Dekameronu. Už dlouho jsem neviděl představení, ve kterém by se tak málo mluvilo, ale tak hrálo a při tom se tak chechtalo. Mám rád divadlo, na kterém je vidět, že se u něj hodně pracovalo, přemýšlelo a hlavně tvořilo. Skoro to vypadalo, že podkladem pro samotné provedení byly různé improvizace a tvoření na daná témata a ono z toho na zkouškách vylezlo něco nečekaného a zajímavého. Mám rád divadla, která neoddrnčí (třeba i dobře) jen text, ale dodají i spoustu frků vizuální povahy, které ve scénáři nejsou. Mám navíc rád představení, kde se používají hodně divadelní prostředky. V případě Jesliček to byla například jízda na neexistujícím koni nebo erotická scéna mezi mladými milenci. Žádné propletence na podlaze, trhání věnečku doslova zuby nehty naprosto stačilo a ještě se bylo čemu smát. Navíc perfektní výslovnost a hlasová i pěvecká průprava. Asi mají za sebou roky v nějakém kvalitním dramaťáku.
Zdraví Tomáš Václ

DĚTSKÁ SCÉNA 2007, KP Dětská scéna, Divadlo Jesličky, Hradec Králové – 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 45-50.
Hradec Králové, IV. roč. 1. stupně – Jesličky, ved. Jolana Brannyová, podle opery A. Dvořáka na libreto J.Kvapila Rusalka: Rusalky.
IV. roč. 1. stupně – Jesličky, Rusalky. Ambiciózní pokus o přetlumočení klasické české opery dětskými představiteli přinesl velice mnoho otázek a zásadních problémů. Na jedné straně dekorativní ošacení Rusalek, vodníka, ježibaby, na druhé straně civilní rifle rybáře (prince). Některé situace vyvolávaly kouzlo nechtěného a někdy i smích diváků. Asi ne každá předloha je možná transponovat do jiného tvaru a pro jiné představitele.
Nebyl totiž ani objeven prvotní signál pro diváka, zda jde o pohádku, nadsázku či něco jiného. Škoda. Snad příště.
-jd-

Divadlo Jesličky, stálá scéna ZUŠ Na Střezině Hradec Králové,
studium Emy Zámečníkové
Kolektiv souboru na námět Emy Zámečníkové: Okna
Balancování na úzké hranici lemované patníky s názvy ironie, exhibice, sebeironie, trapnost, prázdnota. Občas rovnováha, občas přešlápnutí vedle. Vladimír Zajíc

Divadlo Jesličky ZUŠ Na Střezině Hradec Králové
Hans Karl Artmann: Ani zrnko pepře pro Czermaka
/ … / představení mělo neduhy v celkovém zpracování textu, který byl přece jen nad síly mladých adeptů divadla. Postavy věkově neodpovídaly předlohám, text byl podán příliš literárně (a vůči předloze pietně), herci nedokázali přecházet z jedné zvolené stylizace v druhou, příběh se rozpadal do krátkých skečů, které spolu jen velmi volně korespondovaly. Přesto některé pasáže byly uhrančivé, básnivě fantaskní, a tedy výtvarně a místy i herecky působivé. Třeba výstup korzetářky, dialogy andělů, smrt a pohřeb Hokynáře a podobně. I celkové výtvarné řešení scény, její syrová otevřenost, práce s vertikálou, dýmy, nasvícení, napomohlo tomu, co asi Hradečtí v textu cítili nejvíc: tajemno, uhrančivo, záhadno, opouštění racionality, svět podvědomých symbolů.
Spousty výhrad může mít profesionál k této inscenaci, uvést ji však si u nás troufne jen intelektuál-amatér nebo blázen. Puchmajeři byli ti první, Ema Zámečníková krásný blázen. Žehnejme jim za to a nežehrejme, že klíč k dramatickému textu – aspoň Hradečtí – nenašli. Vladimír Hulec
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':