Databáze českého amatérského divadla

Texty: Libčeves, Salome, 1979, I.Magor Jirous: Stalo se něco hrozného, recenze

I. M. Jirous:Stalo se něco hrozného
Článek uveřejněný poprvé v dvojčísle 2-3 samizdatové revue Dialogy v
roce 1979. Převzato z Magorova zápisníku.

/Diváka, a nikoli život, vpravdě zrcadlí umění. /
Oscar Wilde

Před několika lety, když se začal rýsovat koncept dru­hé kultury, byla
nám občas položena otázka: Co říkáte těm, kteří jsou podle vás v tzv.
první kultuře, hrají tam dobrou hudbu, interpretují dobré divadlo, třeba
Shake­speara. Odpovídali jsme, že to jsou zločinci. Protože v si­tuaci,
kdy se nesmějí hrát hry současných českých dra­matiků, kdy se nesmí hrát
jakákoli hudba, je ten, kdo se podílí na vytváření umělé kulturní mlhy,
která jako těžký příkrov leží nad těmito fakty spoluúčastníkem zlo­činu.
Hrát pro turisty z NSR v kostele Bacha a nepro­testovat proti tomu, že
Plastici nesmějí hrát Zácpu, je zločin. Hrát Shakespeara, když se nesmí
hrát Havel, je zločin.

A na to bylo slýchat námitku: Co tedy chcete? Vždyť pak by tady už
nebyla vůbec žádná kultura. - To je prá­vě ten ideální stav odpovídali
jsme; protože pak si kul­turu budou muset vytvářet lidi sami. Protože
potřeba kultury je pro člověka bytostná.

To byla teorie, nebo, lépe řečeno, to byla naděje. Je­den z
nejkrásnějších pocitů, které znám, je duchovní satisfakce. Ne škodolibé
zadostiučinění, že jsme někdy měli pravdu, ale živý úžas nad tím, že to,
v co jsme dou­fali a o čem jsme snili, se naplňuje, že je to součástí
rea­lity. Že to je. Tak mi bylo večer 18. května 1979 na faře v
Libčevsi, kde ansámbl kněze Josefa Kordíka hrál Wil­deovu hru Salome.

Kordík ve stručném úvodu zdůraznil, že se snaží na­vázat na
tradici českého ochotnického divadla. Nemohl učinit lépe. Jakkoli
pejorativně dnes lidem, odkojeným konzumací odlidštěného televizního
establishmentácké­ho umění, zní slova ochotnictví nebo amatérismus, v
těchto slovech je klíč k pochopení smyslu druhé kultu­ry. Druhá kultura
totiž nemá ambice. Nechce přesáh­nout sebe sama v tom smyslu, aby mohla
být chápána jako jakási záloha první kultury - jak se to někdy děje na
Západě, viz například osud některých punkových hudebníků. Smyslem
kultury není být účasten na du­chovní hitparádě zhovadilého světa.
Smysl kultury je buď religiózní, nebo není žádný. Je v oslovení lidí
jsou­cích ve společenství. Je v plné účasti podílníka na vy­tváření.
bleskového okamžiku, v němž se tomu, kdo je v té chvíli tvůrcem, a tomu,
kdo je v té chvíli divákem, ukazuje v ostrém průzoru sakrální povaha světa.

Představení Salome v Libčevsi bylo zbaveno všech úskalí, která s
sebou nese odlidštěný a ambiciózní profesionální projev: Vzácná směsice
evidentních hereckých talentů a beznadějných ochotníků, sklenutá
křišťálovým Wildeovým textem, který se zničit nedá - a napnutá na dva
hroty režijní koncepce, evidentní Kordíkovy a zá­keřné Charlieho Soukupa
v pozadí, vytvořila nezapo­menutelný spektákl, při němž bylo možno
chápat, proč mělo vždycky divadlo tak významnou roli v kulturních dějinách.

Co se na scéně přesně dělo, se vymyká mému popisu. Sluší-li se v
recenzi vyzdvihnout brilantní výkony, ne­pochybně nejskvělejší byla
Herodia Oliny Rychtářové. S bravurou zralé ženy, bezpečně zvládajíc svůj
part, iro­nizovala jak hru samu, tak svého divadelního chotě. S
živočišnou lehkostí udržovala hru na pomezí tragédie a absurdního
dramatu. Herodes Milana Hodka jí byl velmi důstojným partnerem; co mu
scházelo na Hero­diině lehkosti, vyrovnával úspěšně jeho smaragdově
zelený kostým. Rovněž Salome Nadi Cachové se vymy­kala ochotnickému
výkonu, až na to, že virtuózně osci­lovala mezi procítěným výkonem a
záchvaty smíchu z vážnosti své role.

Jestliže o těchto výkonech lze uvažovat ve vyšších sfé­rách než jen
ochotnických, byl projev čtvrtého hlavního aktéra, Jana Křtitele Zdeňka
Buka a komparsu (o dvou výjimkách se zmíním) povýtce ochotnický. Mladý
Syřan Bohuslava Kaplana, který s nenapodobitelnou intonací nesčíslněkrát
opakoval \"Princezno, nedělejte to, stane se něco hrozného\", byl stejně
integrální součástí před­stavení jako dokonale uměřený, byť i efektní
výkon Marie Soukupové (druhá výjimka) nebo panensky cud­ný projev
Veroniky Němcové (první výjimka), který nás nenechal na pochybách, že by
z ní mohla vyrůst \"skuteč­ná\" herečka. Ale o to naštěstí vůbec nejde. A
s respek­tem je nutno zmínit part samotného režiséra Kordíka, který byl
jediný, kdo dokonale naplnil reguli ochotnic­kého divadla. Když jako
jeden z Nazarénských mluvil s veškerou vážností cosi o příchodu Mesiáše,
herci i au­ditorium se váleli smíchy.

To právě souvisí s principem dvojí režie, který se na úspěchu
představení podílel. Kordík pojal jeho koncep­ci se vší seriózností, bez
níž si zřejmě divadlo představit nedovede. Jednou, když odjel ze
zkoušky, řekl Charlie Soukup, zloduch v pozadí: Tak takhle by to nešlo.
A za­čal za zády oficiálního režiséra představení ničit. Ani jedno
pojetí nezvítězilo plně - díky nedůslednosti an­sámblu -, ale právě z
prolínání obou koncepcí vzniklo podivuhodně proměnlivé představení,
které se chvíle­mi z ochotnického divadla propadalo do absurdního
dra­matu a plynule přecházelo přes skvělé civilistní zásahy Oliny
Rychtářové (zapálení si startky na pódiu) přímo do transcendentna. O
hudební složce představení - kde jsem s potěšením zaznamenal svoje
zamilované tango \"Elizabet...\", bohužel jen v instrumentálním provedení
-, korunované marnou snahou \"Bobše\" Rösslera a Da­vida Němce zahrát
Dover Beach od Fugs, lépe nehovořit.

O čem však stojí za to mluvit: v tom bláznivém kalei­doskopu,
který nám Kordíkův a Soukupův spolek před­vedl, se najednou ocitla dvě
tři místa, skrze něž bylo jako skrz černou díru cítit tragičnost, nicotu
i velkole­post světa. Místa, kdy jezdil mráz po zádech, a kdy pu­blikum,
bavící se až k slzám, zmlklo, a bylo si vědomo toho, že je účastníkem
transcendentálního zázraku umění. Jistěže se o to zasloužil především
Wildeův text. Ale nedovedu si představit oficiální scénu, která by nám
ho umožnila prožít hlouběji.

Červen 1979

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':