Texty: Liberec, PAVEL, Tomáš: Tradiční i inspirativní Louny- Tři zlaté vlasy .... Loutkář 2008, č. 3, s. 128-129.

Odpolední blok zahájil soubor Spojáček z Liberce svou adaptací pohádky K. J. Erbena Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Pro soubor je tato inscenace velkým krokem dopředu, ale také do neznáma. Tento v podstatě tradiční marionetářský soubor se vydal na pro něj neprobádanou půdu scénografie z lidských těl, doplněných velkými textiliemi a světly, pomocí nichž vytváří překvapivá prostředí. Jako loutky jsou použiti manekýni.
Přitom ani zdaleka nejde jen o posun scénografický a herecký. Největší skok udělal soubor v dramaturgicko-režijní složce. V prologu Erbenovy pohádky se představují tři sudičky, které nás vtahují do „hry osudu“, do světa osudové předurčenosti a hledání jejího smyslu. Sudičky jsou vlastně vypravěčkami i hybatelkami děje a člověk (postavy děje) se stává v pravém smyslu slova loutkou v rukách osudu. Když příběh končí, sudičky opouštějí nejen děj, ale i postavy příběhu - ponechávají je „svému osudu“, v němž mohou svobodně začít o životě samostatně rozhodovat.
Je to velmi silné téma, které se sice nepodařilo ve všech inscenačních prvcích zcela naplnit, ale základ byl velmi dobře položen.
Soubor dostal cenu za inscenaci i za scénografii a byl nominován na 57.
Loutkářskou Chrudim.