Databáze českého amatérského divadla

Texty: STROTZER, Milan: Desátá Děčínská brána aneb Konec výborný, všechno dobré - Chuchvalec. AS 2002, č. 2, s. 12 - 14.

Hned první představení přehlídky vykazovalo znaky autorského divadla kolektivního typu, zabývajícího se vážným tématem, byť se ho zmocnilo formou nevážnou. Soubor Matějka & spol. Teplice zahájil představením nazvaným Chuchvalec. Píši představením a nikoliv inscenací, neboť ono první označení bude spíše označovat to, s čím čtyři pánové středního věku poutali pozornost návštěvníků přehlídky. Přesněji, snažili se poutat, neboť ne vždy se jim to dařilo. Někde v dalekém zázemí vzniku jejich produkce byl text Patricka Süskinda. Ten zůstal pouze odrazovým můstkem k vlastní tvorbě, k sérii etud klipového formátu, z které byla vytvořena mozaika impresí, jejichž společným jmenovatelem byly vůně a pachy. Představení začalo expozicí – ponorem do studia vůní a pachů libých a pozitivních (snídaně, oběda, mladých dívek, zralých žen, moře atd.) i nelibých a negativních (ulic, sklepů, dvorků čpících močí … pachu zániku … kaše pachů). Pokračovalo označením něžné vůně za nejčistší krásu na světě, pro kterou, chceme-li ji uchovat, musíme se učit znát její vzorce, dále zkoumáním metod k získávání vůní z různých materiálů a konečně fází, proklamující nutnost být součástí institutu „parfumerů“, neboť ten, kdo ovládá vůně, ovládá srdce lidí. Produkce skončila prohlášením z úvodu představení: „Znám vaše vůně, znám vaše příběhy … alespoň jejich konce.“ To, co jsem tu popsal, je jen díl – skica toho, co bych z bohatého přediva jevištního dění popsat mohl, kdyby nebylo představení poznamenáno „linearitou položerďového rázu“, kdyby improvizované sekvence, držící se bodového scénáře, byly vždy dostatečně rozvedeny a vystavěny, kdyby se měli diváci možnost zachytávat zřetelnějších opěrných pilířů sdělovaného. Protože tomu tak nebylo, byl výsledný vjem pro mnohé patrně v pocitu, že se honí mnoho zajíců najednou, ale není zcela jasné, který je ten k odchycení. Navíc chybělo napětí celku představení, i když ho některé sekvence nepostrádaly. Došlo tak k efektu, který diváka nedrží v napjaté pozornosti, ale ukolébá ho natolik, že již není schopný udržet nit, na níž jsou navlečeny „korálky asociačního řetězení“, s nimiž protagonisté hry vědomě pracovali. Dovedu si představit, že v jiném představení může vše fungovat docela jinak, a očití svědkové o tom podali zprávu, že princip hravosti a improvizace umožní objevovat věci v onom magickém „právě tady a teď“, a tím poutat soustředěnou pozornost přihlížejících. Ostatně, stalo se to i při děčínském představení, kdy byly diváci svědky výpadku z připraveného, a tudíž nefalšované improvizace. Byť se jednalo o zřetelný lapsus, hravost naskočila na scénu a na chvíli přitáhla publikum na plno. Lákavý princip hravosti, na němž soubor své produkce buduje, je z nejošidnějších. Na Děčínské bráně to s ním příliš nevyšlo. Přesto si soubor zasloužil čestné uznání za svébytný autorský přístup při práci na „inscenaci“ Chuchvalec.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':