Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Milý Karle Tomasi... AS 2007, č. 6

Milý Karle Tomasi,

patrně si pamatuješ, že jsme seznámili někdy v polovině osmdesátých let minulého století (termín minulé století mi připomíná téměř husitské války!), když jsi nastoupil jako metodik do divadelního oddělení někdejšího ÚKVČ. Převzal jsi po Janě Paterové především Jiráskův Hronov a začal jsi rozhojňovat studijní program JH jako Janinu fintu, jak na přehlídku dostat další zajímavé inscenace. Přivedl jsi na JH postupně také ruské lektory do Klubu mladých divadelníků. Pozornost, kterou jsi této vzdělávací akci věnoval, však nebyla jen profesní povinností. Sám (ostatně jaképak sám: co by potom byla Tvoje hronovská partička se šampaňskou snídaní!) jsi v KMD pobral mnoho divadelní moudrosti. Nebo snad něčeho jiného?
Vzděláním jsi měl mít blíže k historii a jakémusi smyslu pro řád. Ale už v rodných Litoměřicích Tě to táhlo k divadlu. Jenom vlastně nevím, kde se vzal Tvůj cit pro jazyk, nesporné nadání pro cizí jazyk, rodný z toho nevyjímaje.
Protože jsme spolu zažili leccos jak na JH, tak na Svitavách (osmdesátá léta totiž v české kultuře byla dobou velkého řádění různých ideologických tajemníků a okrskových důvěrníků, kdo by dnes např. věřil tomu, že do programu JH mohl mluvit uliční výbor KSČ u Jiráskova divadla!), nebyl náš vztah jenom formálním vztahem šéfové a podřízeného kolegy. Na druhou stranu Ti upřímně říkám, že pracovat s Tebou byla pěkně vzrušující, někdy přímo adrenalinová záležitost. To když zvítězil Tvůj velký smysl pro pohrávání si se situací a snaha vytěžit z ní, co se dalo. Ty jsi, kamaráde, nikdy nebyl kopie, ale vždy originál.
Připomenu za vše jednu situaci. Měli jsme pro ministerstvo kultury (přímo pro náměstka Švageru) popsat stav divadelních budov v ČR. Byl na to referátník (na MK je mají stále) a do něj se měla vložit zpráva. Začali jsme ji psát, leč nedopsali. Musela jsem odjet na služební cestu. Nemohla jsem udělat nic jiného, než Ti dokončení zprávy svěřit s tím, že jsem se dopředu na referátník podepsala. Ty jsi nějakou dobu seriózně pracoval až do okamžiku, kdy se měl zpracovat Humpolec. umpolec.H Tady jsi prostě neodolal a napsal, že divadlo v Humpolci bylo zrušeno „pro humpolácký stav divadla“. S tímto konstatováním byla zpráva odevzdána s podpisem zpracovatele a jeho šéfa a posléze odeslána na ministerstvo. Pak nastala vřava a dodnes se divím, že nás oba nevyhodili. V Artamě jsi převzal po Slávce Šrámkové vedle Šrámkova Písku i Divadelní dílnu v Šumperku a podařilo se Ti dát jí nový smysl tím, že se počala uskutečňovat jako česko-slovenské setkávání mladých amatérských divadelníků. Takže, Karle, já Ti přeji k nastávajícím abrahamovinám vše nej. Ať žije humpolácké divadlo!
Tvoje Lenka Lázňovská