Texty: Kobyly, paměti Anežky Bartošové, 193x, 194x

výpis z pamětí Anežky Bartošové

Když se poměry trochu uklidnily a sokolovna se vyklidila, tak aby nebylo smutno, začalo se nacvičovat divadlo. Bylo potřeba splácet dluhy, hlavně nejprve ty půjčky členům. Po vánocích se začal zkoušet první kus v nové sokolovně a to byli ,,Naši furianti“. Také byly ještě šibřinky
,,Staročeská pouť“. Muselo se vydělávat a pak také pro posílení ducha. Ale pak se začalo mluvit o tom, že Hitler zabere k říši celý zbytek republiky. A skutečně 15. března 1939 k tomu došlo.
Ze sokolovny museli zmizet všechny věci, které se nesměly dostat Němcům do rukou. Jednalo se hlavně o zbraně, které sem byly přivezeny od střelecké jednoty z Českého Dubu. Manžel ještě s kamarády je zakopali v lese.
Ale zpět k divadlu. Naši furianti se hráli 16. dubna 1939. V té době to účinkovalo jako náplast na ránu – lidi to přijali velmi vděčně. Chodilo se tenkrát za vším, co bylo české a přišli návštěvníci i ze ,,Sudet“, či ze ,,zabraného“, jak se tehdy říkalo. Příjem byl pěkný, neboť se to několikrát opakovalo. V květnu následovala hra ,,Paní Marjánka, matka pluku“. V té hrál a zpíval legendární komik Sláva Štancík z Podhory, dále účinkovali Jar. Kolomazník, Aninka Bartošová, Jar. Bína, Jar. Kiršner, paní Poršová a z Č. Dubu M. Hanušová a J. Ječný. Režíroval
Fr. Bartoš, hudbu řídil J. Sluka z Bud. Napovídal pan Cvrček z Č. Dubu, který také tiskl plakáty.20. srpna se konala v sokolovně první tělocvičná akademie a 10. prosince školní žákovská besídka s tělocvičnými čísly. 10. února 1940 se pořádala ,,Národní veselice“, místo sokolského plesu. 31. března byla sehrána divadelní hra ,,Třetí zvonění“ za režie br. Bartoše.
19. července byla opět tělovýchovná akademie; to se ještě cvičilo pilně. 18. srpna s velkým úspěchem divadelní představení ,,Ta naše písnička česká“, které se opakovalo 8. září. Také jsme cvičili na akademii v Hlavici.
V říjnu 1940 jsme začali zkoušet zase nové divadlo a sice ,,Strakonický dudák“. Začalo se s velikou chutí, účastnilo se asi šedesát osob. Režii převzal četnický strážmistr Bohumil Boháč z Kobyl a pomáhali i ostatní četníci; také všichni bratři sokolové, protože byla velmi náročná výprava. Zakoupily se dvě nové jevištní scény, nový horizont a reflektory. Hudbu si vzal na starost ředitel školy F. J. Knob, tance nacvičila A. Bartošová.
V hlavních rolích učinkovali: S. Štancík, J. Ječný, B. Bínová, A. Bartošová, A. Mizerová, M. Poršová, J. Šimonová, F. Bartoš, F.Šarbort, J. Kiršner, J. Červa, J. Bína, V. Košek a mnoho dalších.Představení se uskutečnilo ve dnech 1. až 5. ledna 1941. Návštěva byla veliká, přestože se to opakovalo několikrát.
21. února se pořádala ,,Staročeská pouť“ s programem, což se velmi líbilo. 30. března pan Boháč nacvičil menší divadelní kus ,,Bártova pomsta“. V červenci jsme ještě hráli opět za režie pana
Boháče hru se zpěvy ,,Z Českých mlýnů“. Zpívali: Jiřina Šimonová, Václav Pecina, Sláva Štancík, pan řídící Šarbort, Jar. Kiršner. Dále hráli: Bartošovi, Reslovi, Fr. Hořák a jiní. Hudbu a zpěvy nacvičil pan Sluka z Bud. Toto představení nám Němci zakázali, ale potom na něčí přímluvu až asi za dva měsíce to bylo povoleno. V té době se muselo žádat o povolení na úřadě v Turnově a sice v němčině.
Pak se ještě připravovalo pokračování ,,Slečinka z bílého zámečku“. V tom hrál také pan
učitel Hátle z Letařovic. Chodili do zkoušek ještě s panem Matějkou, který účinkoval v orchestru
Když byl pan Boháč služebně odvolán z Kobyl, tak ještě připravili operetu ,,Perle pany Serafinky“. Hráli a zpívali zase: Jiřina Šimonová, Jar. Bína, Jiřina Košková, Jar. Kiršner, Marie Svobodová, Jos. Kiršner, dále paní Poršová, pan Kauška, Fr. Hořák a další. Režii měl Fr. Bartoš, napovídal V. Abrahám. Hudbu a zpěvy nacvičil Josef Sluka a také pan učitel Šorejs z Mn. Hradiště.
Potom ale byla veškerá činnost Sokola zakázána. Přestalo se cvičit a v sokolovně bylo zřízeno kino, které za války velmi prosperovalo a pomohlo tak splatit zbytek dluhů. V té době došlo také k persekuci sokolských činovníků. Mnoho jich bylo zatčeno a posláno do koncentračních táborů, kde byli umučeni.