Texty: HULEC, Vladimír: Na vlnách východočeské alternativy - Audimafor aneb Kostelecký kostlivec ´08 - Hugo. AS 2008, č. 2, s. 42.

HUGO
Nevím, nevyvolávám-li předčasné nadšení, ale objevem srovnatelným s raným Divadlem DNO, začínajícími Buchtami a loutkami, anebo dokonce s Petrem Niklem bylo pro mne semilské Teatro Hugo. Přivezli nádherně pitoreskní pimprlové představení nazvané stejně jako soubor sám – Hugo. Písmenná loutka (loutka tvořená jen cedulkou s napsaným textem) Huga v něm prožije jeden divoký den. Ovšem písmenné loutky jsou všechny loutky a rekvizity použité v představení. Zbytek tvoří živá hlava jednoho z herců, prsty, rám, kde se vše děje, recitace, zpěv a kytara. Ony písmenné loutky nazývá autor celé koncepce, student divadelní vědy na FF UK Jan H. Mocek, „psanou skutečností“. Herci ji dokážou rozpohybovat v divokém rytmu kreslených filmů a švankmajerovských surrealistických vizí. Je to sranda, má to švih, humor, je to hravé, plné gagů a bizarností. Uvažte sami – v jednu chvíli spadne na Huga celý klavír. A jindy potká na cestě do práce divadelního kritika. A na závěr se promění v zelenou mouchu... Anebo to byla jen šmouha?