ČIVRNÝ, Tomáš. Kritika nebo dehonestance? Téma po Pikniku v Mostě. Online. Divadelník.cz 9. 7. 2025
Kromě promyšlené i funkční organizace, rozsáhlé podpory města a řadě spokojených návštěvníků přinesl první Piknik v Mostě i jednu kontroverzi. Recenze Jaromíra Hrušky (režiséra, dramaturga a garanta celostátní přehlídky amatérského divadla pro děti a mládež) na představení Olga brněnského souboru Dialog, publikovaná ve zpravodaji č. 5., vyvolala silné reakce, stejně jako představení samotné. V místě konání, ale i na sociálních sítích. Oslovili jsme všechny tři zainteresované strany k reakci do souhrnného článku s názvem Kritika nebo dehonestace? Téma po Pikniku v Mostě.
PersonAutor: Tomáš Čivrný
Nehledáme senzaci. Věříme, že i složitější momenty si zaslouží být zachyceny věcně, kultivovaně a z více úhlů pohledu. Rádi bychom touto cestou přispěli k otevřenému dialogu o hranicích kritiky, autorské odvaze i vnímání představení ze strany publika.
Veškeré ohlasy, reakce a pohled zainteresovaných stran jsou redakčně neupraveny.
Zasazení do kontextu
Inscenace Olga Divadelního spolku Dialog Brno byla jednou z 8 nominovaných inscenací do programu Pikniku v Mostě. Nominace = zaručené místo v programu. Soubor se s představením inscenace účastnil krajské postupové přehlídky Divadelní Kojetín. Ta probíhala ve dnech od 12. do 15. března 2025. V lektorském sboru usedli Jaroslav Kodeš (režisér), Petra Richter Kohutová (dramaturgyně) a Vladimír Fekar (dramaturg). Inscenace Olga získala na přehlídce v Kojetíně také Cenu diváků. Kromě nominace lektorský sbor udělil i doporučení souboru Divadla Václav a jejich představení inscenace Velký vandr.
Z obdržených nominací a doporučení 18 postupových přehlídek vybrala Programová rada Divadelního Pikniku v Mostě 2025 dne 14. dubna 2025 inscenace do hlavního programu. Mezi vybranými inscenacemi byl i doporučený Velký Vandr.
Programová rada pracovala ve složení: Simona Bezoušková, Jan Hnilička, Jaromír Hruška, Zdeněk Janál, Štěpán Kňákal, Vlaďka Koďousková, Vít Malota, Vladimír Mátl, Helena Plicková, Petra Richter Kohutová, Martin Rumler, Milan Schejbal, Pavel Skála, Milan Strotzer, Martin Vokoun, Jaroslav Vondruška, Michal Zahálka.
Samotné znění recenze
Z lásky hra ostudná
Prvním úterním představením letošního Divadelního Pikniku v Mostě byla inscenace Olga Divadelního spolku Dialog z Brna.
Co se mi vybaví při vyslovení jména Olga Scheinpflugová? Myslím, že v současnosti bohužel několik dní výše zmíněná inscenace na základě scénáře Miroslava Janíka a kolektivu souboru.
Divadlo Dialog v čele s Miroslavem Janíkem nám, s příslovečnou brněnskou drzostí a neomaleností hodnou „Blažkovy bitcoinové kauzy“, překládá „něco“, co můžeme nazvat divadlem pouze proto, že „to“ hrají herci před diváky. Jiný divadelní parametr hledám jen velmi těžko. Slepenec nesystematicky vybraných faktů spolu se souborovou inscenační lidovou tvořivostí, jejíž jedinou dramaturgií je motto: „to je blbý, to tam dáme, to se bude líbit“ vedl ke vzniku „produktu“ oné teleshoppingové kvality, které se inscenace marně a tupě snažila vysmívat. Vznikla tak žánrově-stylová brněnská šmakuláda a divadelní polízanice uvozená „švancarovskou“ hyperbolou a se „silným“ závěrem evidentně vypůjčeným z některé absolventské inscenace Studia Marta.
Inscenace Olga, původně snad zamýšlená k veřejnému provozování, by se i v běžném provozu jakéhokoliv subvencovaného, ale i soukromého divadla okamžitě stahovala s velkou omluvou z repertoáru. Vůbec se mi nechce domýšlet, že by se ještě měla hrát pro veřejnost a už vůbec se mi nechce domýšlet, že by jejich Olga byla edukačně uváděna pro školy. A to pro jakékoliv školy, vyjma divadelních, a to pouze jako odstrašující příklad, kam to lze divadelně „dotáhnout“.
Věcné i věčné přeskakování z tématu na téma, většinou s životem a dílem „Olgy“ nesouvisející, je na jednu stranu vysilující a i budící určitý druh agrese. To říkám jako divák a doufám, že je tomu tak i v případě tří protagonistek na jevišti. Jsou inscenace, ve kterých prostě nechcete hrát, a pak jsou inscenace, ve kterých byste hrát prostě neměli. A inscenace Olga je jednou z nich. Tady už nejde pouze o nějakou profesionalitu, ale o lidskou i divadelní důstojnost.
Inscenaci Olga jsem neměl vůbec zhlédnout. Dílem viny si za to mohu sám, že jsem přišel do hlediště, dílem za to mohou účinkující, protože přišli na jeviště, a nemalým dílem za to mohou naši tři kolegové lektoři, kteří zřejmě v nějakém změněném stavu vědomí či totálním bezvědomí nominovali inscenaci na národní přehlídku.
Tohle všechno se opravdu nemuselo stát!!! Je to ponižující pro diváky, soubor, lektorský sbor, ale především to dehonestuje samotnou Olgu Scheinpflugovou a potažmo i Karla Čapka!
Jaromír Hruška
Výběr diváckých ohlasů publikovaných ve zpravodaji
„Jsem nasraná. Z neúcty, drzosti. Ve všech směrech. V divadelních, tematických, ani to neumím odlišovat. A poprvé v životě jsem netleskala. I když je to čuňárna nebo blbý divadlo, tak zatleskám z úcty k práci, k hercům, kteří si třeba odtrpěli blbý proces. Tady jsem ale nemohla.“ – řekla divačka Hana na konto představení pro přehlídkový zpravodaj.
„Přišlo mi to jako důležité téma a důležité věci, o kterých by se mělo mluvit. Forma se mi vůbec nelíbila. I přestože jsem schopen rozpoznat, že ty holky jsou sympatické a některé z nich i talentované, tak mi to vůbec nesedlo. Je to škoda, protože jestli to mělo zatlouct nějaký hřebíček do rakve patriarchátu, tak jich to cestou pár vyrvalo. Škoda. Zabitá příležitost.“ – uvedl divák, který se podepsal jako Proaktivní feminista
„Byla to taková inscenovaná přednáška. A nevím, jestli to inscenování té přednášce neublížilo.“ – řekl na konto viděného představení divák Honza
Vybrané reakce ze sociálních sítích
V diskuzích se objevily hlasy, které kritiku z pera Jaromíra Hrušky považovaly za neuctivou, urážlivou a necitlivou:
„Inscenace se mi vůbec nelíbila a skutečně mě to zpracování uráželo. Navíc následné chování aktérek zcela postrádalo alespoň špetku divadelní pokory. Tuto recenzi jsem četla až teď a s formulacemi nesouhlasím, to si nezaslouží opravdu nikdo, ale přeji aktérkám, aby dokázaly přijmout ty dobře míněné rady, jakých se jim dostalo z jiných úst.“ – diskutující Vlaďka
–
„Inscenaci jsme viděli, ale to je vlastně úplně jedno. Nikdo si nezaslouží takové hodnocení.“ – diskutující Katka
–
„Nenastal čas na otázku, zda opravdu amatérská scéna potřebuje do svých řad včleňovat tyto profesionály? Je opravdu tak zoufalý nedostatek osobností z řad profesionálních divadelníků, kteří by disponovali kvalitami jak odbornými, tak lidskými?“ – diskutující Roman
–
„Absolutně mě to vytočilo. Takhle se recenze nepíše. Nejen, že dehonestuje soubor, ale u toho uráží Moravu a Brno. Jaromírovi asi bouchly saze, ale než něco začal psát, měl se nejdřív párkrát nadechnout. Ale všechno zlé, je pro něco dobré. Podařilo se vytvořit ukázkovou recenzi, jak recenzi rozhodně nepsat.“ – diskutující Ondřej
Jiný pohled na recenzi
Další ohlasy zase nabízely pohled, že pokud někdo volá po objektivitě recenze, měl by být objektivní i k recenzentovi a jeho dosavadní práci:
„Já si zase myslím, že bychom neměli být zlí a snažit se být vůči panu recenzentovi trochu objektivní. Kromě téhle recenze napsal k letošnímu Pikniku i spoustu jiných recenzí, jejíž obsah se dá velmi dobře popsat jako konstruktivní kritika. Onen pan recenzent má rozhodně na amatérské scéně své nezpochybnitelné místo a rozhodně bych ho nenazýval jako zlého zakomplexovaného člověka. To taky není úplně ideální hodnocení že?“ – diskutující Kristián a jeho názor prezentovaný na soc. sítích
Pohled zainteresovaných stran
Ke komentáři situace jsme vyzvali všechny zainteresované strany. Recenzenta Jaromíra Hrušku, režiséra představení Olga – Miroslava Janíka a Petru Richter Kohutovou, členku lektorského sboru přehlídky v Kojetíně. Po vzájemné dohodě předala oslovená Petra Richter Kohutová slovo Vladimíru Fekarovi, který byl taktéž členem lektorského sboru na přehlídce v Kojetíně.
S ohledem na délku jednotlivých vyjádření byly do článku dány úryvky v rozsahu cca 300 slov. Celá vyjádření si můžete přečíst po kliknutí na tlačítko pod každou z reakcí.
Reakce Vladimíra Fekara, člena lektorského sboru přehlídky v Kojetíně:
Kauza Olga
Mohlo by se říci. Nic se nestalo. Brněnský soubor je tvořen dospělými vzdělanými lidmi, ti si neomalenost Jaromíra Hrušky ve festivalovém zpravodaji (ten ve své “recenzi” na malé ploše dokázal neuvěřitelně tvořivým způsobem splést do sebe bitcoinovou kauzu se studiem Marta, stihnul pozurážet všechny brňáky, porotce přehlídky přivést do bezvědomí a se štítem své obrovské morální autority se jal chránit školy, Olgu Scheinflugovou i Karla Čapka před brněnským divadlem) určitě nějak přeberou. Protože jsem přesvědčen, že v souboru vědí, proč divadlo dělají, mají svou cestu a vizi a nejsou přitom ani přesvědčeni o své neomylnosti, takže je ani taková recenze bez věcných argumentů patrně nerozhodí.
Mohlo by se říci. Nic se nestalo. Lektoři kojetínské přehlídky jsou už zkušení a vědí, že na národních přehlídkách lektoři už pravidelně začnou vykřikovat, kdo to sem poslal a navážet se do lektorů té či oné přehlídky, takže je to jen běžný, mnohaletý a pravidelný úzus, se kterým se potkali už téměř všichni, i když některým se to, snad pro jejich rozdílné vnímání divadla či hledání překvapivých divadelních tvarů, či rozdílné čtení inscenací, jiné emoční napojení a akcentaci jiných témat stává zkrátka častěji.
Ano, nic se nestalo, nikdo nezemřel, byla to přece jen a pouze vyhrocenější podoba stavu, který zkrátka v amatérském divadle bereme jako normální a bereme ho jako folklór. A je to už, troufám si říci, zažitý stereotyp, o němž přece dobře víme. Ale je to opravdu normální? A chceme, aby to bylo normální? Možná máme jedinečnou příležitost si věci nově pojmenovat. A otevřít seriozně a zodpovědně celý balíček témat, která „recenze“ na mnoha místech a v mnoha diskusích vyvolala. To je dobrá zpráva! To by byl největší klad celé „kauzy“.
Možná reakce, kterou vyvolala, je především novou příležitostí pro nás samotné, kteří se kolem amatérského divadla pohybujeme…
Celý text Vladimíra Fekara
Reakce Miroslava Janíka, režiséra inscenace:
Na Divadelním Pikniku v Mostě jsme měli příležitost představit publiku naši autorskou hru „Olga – Feminiskeč o manželce Karla Čapka“. Aby si čtenář, který hru neviděl, mohl udělat alespoň základní představu o naší Olze, dovolím si stručně popsat její koncepci.
Naše hra je inspirována principy postdramatického divadla (viz např. Hans-Thies Lehmann, 1999). To znamená, že nevyužívá tradiční dramatickou strukturu – chybí zde postavy v klasickém smyslu, zápletka, konflikty, rozuzlení či poučení. Místo toho pracuje s jazykem, sémiotickou diverzitou, nadsázkou, participativností a multimodálností; svým charakterem tak připomíná spíše kabaret než klasické (činoherní) divadlo.
Z toho je patrné, že inscenace Olga není dokumentem o osobě Olgy Scheinpflugové, ale ani (feministickým) programovým divadlem. Pokusili jsme se zkoumat hranice – kde feminismus začíná a kde končí, jak souvisí s genderovými stereotypy a lidskými právy a jak se vztahuje k reálné osobnosti Olgy Scheinpflugové. Zvolili jsme Olgu Scheinpflugovou jako příklad, neboť její život byl vším, jen ne lehký, a její osud odráží společenské dění své doby jako málokterý jiný. Chtěli jsme (odlehčenou formou) otevřít diskusi o tématech, která jsou důležitá, avšak nikoliv jednoznačná.
Bohužel, náš záměr na Pikniku v Mostě nedošel naplnění. Bylo to pro nás nečekané a skličující. Nechci však tímto textem obhajovat naše představení ani se vymezovat vůči tomu, že odborná porota má na divadlo jiný pohled než já nebo náš soubor. Jsme amatéři, a tudíž jsem ochoten přijmout názor, že náš přístup k divadlu je prostě „špatný“ – protože, jak zaznělo v diskusi s porotou, chyběla struktura, psychologie postav, konflikt a jasně formulovaný názor na věc.
Přijímám také fakt, že komunita kolem Divadelního Pikniku může mít i poněkud „specifický“ způsob poskytování zpětné vazby – přesto se domnívám, že odborná rozprava, která začíná větou „všem za představení poděkujeme, ale vám teda ne!“, není šťastným příkladem toho, jak by měla konstruktivní zpětná vazba vypadat…
Celý text Miroslava Janíka
Reakce Jaromíra Hrušky, autora recenze:
Několik neosobních slov …
S „čtyřdohodovou“ téměř stoickou toltéckou radou „nebrat si nic osobně“, se v oblasti objektivizovatelného divadelního umění jen těžko pořídí. Ale je dobré mít jednu z těchto moudrých dohod stále na paměti. Žít v systému vlastních domněnek je pohodlné, ale krátkozraké. Proto těchto mých následujících několik slov.
Inscenace „OLGA“ není v žádném případě kontroverzní inscenací, která vyvolává všeobecné nadšení oproti absolutnímu odmítnutí. Nepohybuje se na ose: inscenace roku … až po propadák roku. Kontroverzní inscenace opravdu vypadá jinak. Kontroverzi vyvolává pouze to, co se kolem ní momentálně, dle mého soudu zbytečně, odehrává.
Přemrštěná reakce a zaměňování pojmu arogance, která je pro mnohé ostatní sebevědomým a osobitým způsobem uchopení recenze jen těžko uchopitelné inscenace, je vlastně z níže uvedeného pochopitelná. Sebedůvěra a sebejistota ve správné míře je cestou k nezávislosti a schopnosti kritického myšlení, tak nezbytnému v dnešní době a globální celospolečenské situaci. Samozřejmě, že pokud je v osobnosti namíchána s dostatečnou mírou sebekritičnosti, sebereflexe i sebeironie. To jsou základní vlastnosti, které kromě talentu, pomáhají jedinci pohybovat se svobodně a nezávisle v oblasti i divadelního umění. Ať už je to autor, kritik, dramaturg, režisér nebo lektor. Názor autora, kritika, režiséra i lektora je, v tak těžko souměřitelné oblasti, lehké zpochybnit. Nicméně když už jsme si určitý „soutěžní“ systém zavedli, je dobré se mu neustále věnovat a cizelovat jej.
K doufám již uveřejněné reakci Petry Richter Kohutové se signaturou Vladimíra Fekara a Jaroslava Kodeše bych rád podotkl následující: Nikdo nezpochybňuje snahu souboru o sdělení nějakého obecnějšího tématu skrze příběh Olgy Scheinpflugové. Právě proto nese recenze název: „Z lásky … hra ostudná!“, což mělo jasně vypovídat o dobrých úmyslech … ale také zároveň o fatálně nenaplněném výsledku. Pokud jsem nařčen z neocenění tohoto dobrého úmyslu, tak tvrdím, že nemohu hodnotit jen koncept bez jeho jevištního naplnění a realizace. Pokud dojde alespoň k jeho částečnému naplnění, pak ho mohu ocenit.
Celý text Jaromíra Hrušky
Závěrem
Představení Olga, jeho přijetí na Pikniku v Mostě a následná recenze rozvířily debatu, která zasahuje do hlubších vrstev amatérského divadla. Od komunikace v odborném prostředí přes roli kritiky až po hranice inscenační odvahy. Není naším cílem vynášet soudy. Chceme nabídnout prostor, kde mohou zaznít různé pohledy, zkušenosti i emoce, které tato situace vyvolala.
Doufáme, že sdílení těchto názorů bude podnětem k další diskusi. Věcné, respektující a vedoucí ke společnému porozumění.
Redakce portálu Divadelnik.cz
ČIVRNÝ, Tomáš. Kritika nebo dehonestance? Téma po Pikniku v Mostě. Online. Divadelník.cz 9. 7. 2025. Dostupné z: https://divadelnik.cz/kritika-nebo-dehonestance-tema-po-pikniku-v-moste/ [cit. 2025-07-11]
PersonAutor: Tomáš Čivrný
Nehledáme senzaci. Věříme, že i složitější momenty si zaslouží být zachyceny věcně, kultivovaně a z více úhlů pohledu. Rádi bychom touto cestou přispěli k otevřenému dialogu o hranicích kritiky, autorské odvaze i vnímání představení ze strany publika.
Veškeré ohlasy, reakce a pohled zainteresovaných stran jsou redakčně neupraveny.
Zasazení do kontextu
Inscenace Olga Divadelního spolku Dialog Brno byla jednou z 8 nominovaných inscenací do programu Pikniku v Mostě. Nominace = zaručené místo v programu. Soubor se s představením inscenace účastnil krajské postupové přehlídky Divadelní Kojetín. Ta probíhala ve dnech od 12. do 15. března 2025. V lektorském sboru usedli Jaroslav Kodeš (režisér), Petra Richter Kohutová (dramaturgyně) a Vladimír Fekar (dramaturg). Inscenace Olga získala na přehlídce v Kojetíně také Cenu diváků. Kromě nominace lektorský sbor udělil i doporučení souboru Divadla Václav a jejich představení inscenace Velký vandr.
Z obdržených nominací a doporučení 18 postupových přehlídek vybrala Programová rada Divadelního Pikniku v Mostě 2025 dne 14. dubna 2025 inscenace do hlavního programu. Mezi vybranými inscenacemi byl i doporučený Velký Vandr.
Programová rada pracovala ve složení: Simona Bezoušková, Jan Hnilička, Jaromír Hruška, Zdeněk Janál, Štěpán Kňákal, Vlaďka Koďousková, Vít Malota, Vladimír Mátl, Helena Plicková, Petra Richter Kohutová, Martin Rumler, Milan Schejbal, Pavel Skála, Milan Strotzer, Martin Vokoun, Jaroslav Vondruška, Michal Zahálka.
Samotné znění recenze
Z lásky hra ostudná
Prvním úterním představením letošního Divadelního Pikniku v Mostě byla inscenace Olga Divadelního spolku Dialog z Brna.
Co se mi vybaví při vyslovení jména Olga Scheinpflugová? Myslím, že v současnosti bohužel několik dní výše zmíněná inscenace na základě scénáře Miroslava Janíka a kolektivu souboru.
Divadlo Dialog v čele s Miroslavem Janíkem nám, s příslovečnou brněnskou drzostí a neomaleností hodnou „Blažkovy bitcoinové kauzy“, překládá „něco“, co můžeme nazvat divadlem pouze proto, že „to“ hrají herci před diváky. Jiný divadelní parametr hledám jen velmi těžko. Slepenec nesystematicky vybraných faktů spolu se souborovou inscenační lidovou tvořivostí, jejíž jedinou dramaturgií je motto: „to je blbý, to tam dáme, to se bude líbit“ vedl ke vzniku „produktu“ oné teleshoppingové kvality, které se inscenace marně a tupě snažila vysmívat. Vznikla tak žánrově-stylová brněnská šmakuláda a divadelní polízanice uvozená „švancarovskou“ hyperbolou a se „silným“ závěrem evidentně vypůjčeným z některé absolventské inscenace Studia Marta.
Inscenace Olga, původně snad zamýšlená k veřejnému provozování, by se i v běžném provozu jakéhokoliv subvencovaného, ale i soukromého divadla okamžitě stahovala s velkou omluvou z repertoáru. Vůbec se mi nechce domýšlet, že by se ještě měla hrát pro veřejnost a už vůbec se mi nechce domýšlet, že by jejich Olga byla edukačně uváděna pro školy. A to pro jakékoliv školy, vyjma divadelních, a to pouze jako odstrašující příklad, kam to lze divadelně „dotáhnout“.
Věcné i věčné přeskakování z tématu na téma, většinou s životem a dílem „Olgy“ nesouvisející, je na jednu stranu vysilující a i budící určitý druh agrese. To říkám jako divák a doufám, že je tomu tak i v případě tří protagonistek na jevišti. Jsou inscenace, ve kterých prostě nechcete hrát, a pak jsou inscenace, ve kterých byste hrát prostě neměli. A inscenace Olga je jednou z nich. Tady už nejde pouze o nějakou profesionalitu, ale o lidskou i divadelní důstojnost.
Inscenaci Olga jsem neměl vůbec zhlédnout. Dílem viny si za to mohu sám, že jsem přišel do hlediště, dílem za to mohou účinkující, protože přišli na jeviště, a nemalým dílem za to mohou naši tři kolegové lektoři, kteří zřejmě v nějakém změněném stavu vědomí či totálním bezvědomí nominovali inscenaci na národní přehlídku.
Tohle všechno se opravdu nemuselo stát!!! Je to ponižující pro diváky, soubor, lektorský sbor, ale především to dehonestuje samotnou Olgu Scheinpflugovou a potažmo i Karla Čapka!
Jaromír Hruška
Výběr diváckých ohlasů publikovaných ve zpravodaji
„Jsem nasraná. Z neúcty, drzosti. Ve všech směrech. V divadelních, tematických, ani to neumím odlišovat. A poprvé v životě jsem netleskala. I když je to čuňárna nebo blbý divadlo, tak zatleskám z úcty k práci, k hercům, kteří si třeba odtrpěli blbý proces. Tady jsem ale nemohla.“ – řekla divačka Hana na konto představení pro přehlídkový zpravodaj.
„Přišlo mi to jako důležité téma a důležité věci, o kterých by se mělo mluvit. Forma se mi vůbec nelíbila. I přestože jsem schopen rozpoznat, že ty holky jsou sympatické a některé z nich i talentované, tak mi to vůbec nesedlo. Je to škoda, protože jestli to mělo zatlouct nějaký hřebíček do rakve patriarchátu, tak jich to cestou pár vyrvalo. Škoda. Zabitá příležitost.“ – uvedl divák, který se podepsal jako Proaktivní feminista
„Byla to taková inscenovaná přednáška. A nevím, jestli to inscenování té přednášce neublížilo.“ – řekl na konto viděného představení divák Honza
Vybrané reakce ze sociálních sítích
V diskuzích se objevily hlasy, které kritiku z pera Jaromíra Hrušky považovaly za neuctivou, urážlivou a necitlivou:
„Inscenace se mi vůbec nelíbila a skutečně mě to zpracování uráželo. Navíc následné chování aktérek zcela postrádalo alespoň špetku divadelní pokory. Tuto recenzi jsem četla až teď a s formulacemi nesouhlasím, to si nezaslouží opravdu nikdo, ale přeji aktérkám, aby dokázaly přijmout ty dobře míněné rady, jakých se jim dostalo z jiných úst.“ – diskutující Vlaďka
–
„Inscenaci jsme viděli, ale to je vlastně úplně jedno. Nikdo si nezaslouží takové hodnocení.“ – diskutující Katka
–
„Nenastal čas na otázku, zda opravdu amatérská scéna potřebuje do svých řad včleňovat tyto profesionály? Je opravdu tak zoufalý nedostatek osobností z řad profesionálních divadelníků, kteří by disponovali kvalitami jak odbornými, tak lidskými?“ – diskutující Roman
–
„Absolutně mě to vytočilo. Takhle se recenze nepíše. Nejen, že dehonestuje soubor, ale u toho uráží Moravu a Brno. Jaromírovi asi bouchly saze, ale než něco začal psát, měl se nejdřív párkrát nadechnout. Ale všechno zlé, je pro něco dobré. Podařilo se vytvořit ukázkovou recenzi, jak recenzi rozhodně nepsat.“ – diskutující Ondřej
Jiný pohled na recenzi
Další ohlasy zase nabízely pohled, že pokud někdo volá po objektivitě recenze, měl by být objektivní i k recenzentovi a jeho dosavadní práci:
„Já si zase myslím, že bychom neměli být zlí a snažit se být vůči panu recenzentovi trochu objektivní. Kromě téhle recenze napsal k letošnímu Pikniku i spoustu jiných recenzí, jejíž obsah se dá velmi dobře popsat jako konstruktivní kritika. Onen pan recenzent má rozhodně na amatérské scéně své nezpochybnitelné místo a rozhodně bych ho nenazýval jako zlého zakomplexovaného člověka. To taky není úplně ideální hodnocení že?“ – diskutující Kristián a jeho názor prezentovaný na soc. sítích
Pohled zainteresovaných stran
Ke komentáři situace jsme vyzvali všechny zainteresované strany. Recenzenta Jaromíra Hrušku, režiséra představení Olga – Miroslava Janíka a Petru Richter Kohutovou, členku lektorského sboru přehlídky v Kojetíně. Po vzájemné dohodě předala oslovená Petra Richter Kohutová slovo Vladimíru Fekarovi, který byl taktéž členem lektorského sboru na přehlídce v Kojetíně.
S ohledem na délku jednotlivých vyjádření byly do článku dány úryvky v rozsahu cca 300 slov. Celá vyjádření si můžete přečíst po kliknutí na tlačítko pod každou z reakcí.
Reakce Vladimíra Fekara, člena lektorského sboru přehlídky v Kojetíně:
Kauza Olga
Mohlo by se říci. Nic se nestalo. Brněnský soubor je tvořen dospělými vzdělanými lidmi, ti si neomalenost Jaromíra Hrušky ve festivalovém zpravodaji (ten ve své “recenzi” na malé ploše dokázal neuvěřitelně tvořivým způsobem splést do sebe bitcoinovou kauzu se studiem Marta, stihnul pozurážet všechny brňáky, porotce přehlídky přivést do bezvědomí a se štítem své obrovské morální autority se jal chránit školy, Olgu Scheinflugovou i Karla Čapka před brněnským divadlem) určitě nějak přeberou. Protože jsem přesvědčen, že v souboru vědí, proč divadlo dělají, mají svou cestu a vizi a nejsou přitom ani přesvědčeni o své neomylnosti, takže je ani taková recenze bez věcných argumentů patrně nerozhodí.
Mohlo by se říci. Nic se nestalo. Lektoři kojetínské přehlídky jsou už zkušení a vědí, že na národních přehlídkách lektoři už pravidelně začnou vykřikovat, kdo to sem poslal a navážet se do lektorů té či oné přehlídky, takže je to jen běžný, mnohaletý a pravidelný úzus, se kterým se potkali už téměř všichni, i když některým se to, snad pro jejich rozdílné vnímání divadla či hledání překvapivých divadelních tvarů, či rozdílné čtení inscenací, jiné emoční napojení a akcentaci jiných témat stává zkrátka častěji.
Ano, nic se nestalo, nikdo nezemřel, byla to přece jen a pouze vyhrocenější podoba stavu, který zkrátka v amatérském divadle bereme jako normální a bereme ho jako folklór. A je to už, troufám si říci, zažitý stereotyp, o němž přece dobře víme. Ale je to opravdu normální? A chceme, aby to bylo normální? Možná máme jedinečnou příležitost si věci nově pojmenovat. A otevřít seriozně a zodpovědně celý balíček témat, která „recenze“ na mnoha místech a v mnoha diskusích vyvolala. To je dobrá zpráva! To by byl největší klad celé „kauzy“.
Možná reakce, kterou vyvolala, je především novou příležitostí pro nás samotné, kteří se kolem amatérského divadla pohybujeme…
Celý text Vladimíra Fekara
Reakce Miroslava Janíka, režiséra inscenace:
Na Divadelním Pikniku v Mostě jsme měli příležitost představit publiku naši autorskou hru „Olga – Feminiskeč o manželce Karla Čapka“. Aby si čtenář, který hru neviděl, mohl udělat alespoň základní představu o naší Olze, dovolím si stručně popsat její koncepci.
Naše hra je inspirována principy postdramatického divadla (viz např. Hans-Thies Lehmann, 1999). To znamená, že nevyužívá tradiční dramatickou strukturu – chybí zde postavy v klasickém smyslu, zápletka, konflikty, rozuzlení či poučení. Místo toho pracuje s jazykem, sémiotickou diverzitou, nadsázkou, participativností a multimodálností; svým charakterem tak připomíná spíše kabaret než klasické (činoherní) divadlo.
Z toho je patrné, že inscenace Olga není dokumentem o osobě Olgy Scheinpflugové, ale ani (feministickým) programovým divadlem. Pokusili jsme se zkoumat hranice – kde feminismus začíná a kde končí, jak souvisí s genderovými stereotypy a lidskými právy a jak se vztahuje k reálné osobnosti Olgy Scheinpflugové. Zvolili jsme Olgu Scheinpflugovou jako příklad, neboť její život byl vším, jen ne lehký, a její osud odráží společenské dění své doby jako málokterý jiný. Chtěli jsme (odlehčenou formou) otevřít diskusi o tématech, která jsou důležitá, avšak nikoliv jednoznačná.
Bohužel, náš záměr na Pikniku v Mostě nedošel naplnění. Bylo to pro nás nečekané a skličující. Nechci však tímto textem obhajovat naše představení ani se vymezovat vůči tomu, že odborná porota má na divadlo jiný pohled než já nebo náš soubor. Jsme amatéři, a tudíž jsem ochoten přijmout názor, že náš přístup k divadlu je prostě „špatný“ – protože, jak zaznělo v diskusi s porotou, chyběla struktura, psychologie postav, konflikt a jasně formulovaný názor na věc.
Přijímám také fakt, že komunita kolem Divadelního Pikniku může mít i poněkud „specifický“ způsob poskytování zpětné vazby – přesto se domnívám, že odborná rozprava, která začíná větou „všem za představení poděkujeme, ale vám teda ne!“, není šťastným příkladem toho, jak by měla konstruktivní zpětná vazba vypadat…
Celý text Miroslava Janíka
Reakce Jaromíra Hrušky, autora recenze:
Několik neosobních slov …
S „čtyřdohodovou“ téměř stoickou toltéckou radou „nebrat si nic osobně“, se v oblasti objektivizovatelného divadelního umění jen těžko pořídí. Ale je dobré mít jednu z těchto moudrých dohod stále na paměti. Žít v systému vlastních domněnek je pohodlné, ale krátkozraké. Proto těchto mých následujících několik slov.
Inscenace „OLGA“ není v žádném případě kontroverzní inscenací, která vyvolává všeobecné nadšení oproti absolutnímu odmítnutí. Nepohybuje se na ose: inscenace roku … až po propadák roku. Kontroverzní inscenace opravdu vypadá jinak. Kontroverzi vyvolává pouze to, co se kolem ní momentálně, dle mého soudu zbytečně, odehrává.
Přemrštěná reakce a zaměňování pojmu arogance, která je pro mnohé ostatní sebevědomým a osobitým způsobem uchopení recenze jen těžko uchopitelné inscenace, je vlastně z níže uvedeného pochopitelná. Sebedůvěra a sebejistota ve správné míře je cestou k nezávislosti a schopnosti kritického myšlení, tak nezbytnému v dnešní době a globální celospolečenské situaci. Samozřejmě, že pokud je v osobnosti namíchána s dostatečnou mírou sebekritičnosti, sebereflexe i sebeironie. To jsou základní vlastnosti, které kromě talentu, pomáhají jedinci pohybovat se svobodně a nezávisle v oblasti i divadelního umění. Ať už je to autor, kritik, dramaturg, režisér nebo lektor. Názor autora, kritika, režiséra i lektora je, v tak těžko souměřitelné oblasti, lehké zpochybnit. Nicméně když už jsme si určitý „soutěžní“ systém zavedli, je dobré se mu neustále věnovat a cizelovat jej.
K doufám již uveřejněné reakci Petry Richter Kohutové se signaturou Vladimíra Fekara a Jaroslava Kodeše bych rád podotkl následující: Nikdo nezpochybňuje snahu souboru o sdělení nějakého obecnějšího tématu skrze příběh Olgy Scheinpflugové. Právě proto nese recenze název: „Z lásky … hra ostudná!“, což mělo jasně vypovídat o dobrých úmyslech … ale také zároveň o fatálně nenaplněném výsledku. Pokud jsem nařčen z neocenění tohoto dobrého úmyslu, tak tvrdím, že nemohu hodnotit jen koncept bez jeho jevištního naplnění a realizace. Pokud dojde alespoň k jeho částečnému naplnění, pak ho mohu ocenit.
Celý text Jaromíra Hrušky
Závěrem
Představení Olga, jeho přijetí na Pikniku v Mostě a následná recenze rozvířily debatu, která zasahuje do hlubších vrstev amatérského divadla. Od komunikace v odborném prostředí přes roli kritiky až po hranice inscenační odvahy. Není naším cílem vynášet soudy. Chceme nabídnout prostor, kde mohou zaznít různé pohledy, zkušenosti i emoce, které tato situace vyvolala.
Doufáme, že sdílení těchto názorů bude podnětem k další diskusi. Věcné, respektující a vedoucí ke společnému porozumění.
Redakce portálu Divadelnik.cz
ČIVRNÝ, Tomáš. Kritika nebo dehonestance? Téma po Pikniku v Mostě. Online. Divadelník.cz 9. 7. 2025. Dostupné z: https://divadelnik.cz/kritika-nebo-dehonestance-tema-po-pikniku-v-moste/ [cit. 2025-07-11]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.